InterContinental Prague

Typické prvky brutalistické architektury – surový beton, robustní pravoúhlé tvary

Budova hotelu je poměrně rozsáhlá a hlavním stavebním materiálem je holý beton a skleněné pásy oken s keramickým obkladem. Vnější tvar hotelu je svisle rozčleněn na několik menších částí, aby budova lépe korespondovala s historickou zástavbou pražského Starého Města.

Sochař Miloslav Hejný vytvořil pro hotelovou restauraci monumentální soubor dřevěných plastik s centrálním krbem s názvem Začarovaný les. Část instalace se dochovala v přízemí hotelu dodnes.

Tento pětihvězdičkový hotel patří do mezinárodní sítě luxusních hotelů InterContinental Hotels Group. Má 372 luxusních pokojů, 3 pokoje pro tělesné postižené, prezidentské apartmá a dvě restaurace. Z restaurace Zlatá Praha je unikátní výhled na pražské střechy a věže.

Hotel InterContinental byl vystavěn v letech 1968–1974 podle projektu atelieru Epsilon. Na projektu pracovali architekti Karel Filsak, Karel Bubeníček a Jaroslav Švec[1]. Stavební parcela byla z části volná plocha po zásahu bombou za 2. světové války a zčásti vznikla demolicí několika domů obrácených dvorní fasádou do Pařížské třídy. Projekt vznikl na základě dohody čsl. vlády se společností PanAm, které síť hotelů Intercontinental patřila. Měl ubytovat v cca 400 pokojích hosty letecké linky PanAm s destinací Praha. Firma Bechtel Corp. řídila management projektu. Zadání bylo podle knihy standardů firmy Intercontinental. Projekt je realizován podle návrhu Karla Filsaka a Jiřího Geberta ^[zdroj?]. Koncept nepravidelného vertikálního řešení fasád, se prosadil v konečném návrhu a v rámci možností tehdejší technologie korespondoval s měřítkem staroměstské zástavby. V tomto případě není vhodné jednoznačně formu označit za brutalismus. Filsakův urbanistický koncept s piazzetou do Pařížské třídy, s odsazením dominantní fasády od eklektické zástavby Pařížské třídy a prostorem před Staronovou synagogou je velkorysou ukázkou integrování hmoty stavby do kontextu zástavby a tak obohacením Prahy. Byl možný jen po demolici několika domů. Betonové krabice restaurace a technických zařízení nejvyšších pater, ovšem pražské panorama ruší, stejně jako pozdější přístavba „bubliny“ wellness, před Právnickou fakultou. Zapuštění téměř nepřístupné hotelové zahrady pod úroveň nábřeží, dovolilo splnit objem bez navýšení stavby a z náměstí Curie vytvořilo zahradní protějšek vltavské náplavky na Dvořákově nábřeží. Po roce 1968 se v rámci normalizace stal majitelem hotelu a provozovatelem ČEDOK, americké společnosti byly z projektu vytlačeny. Hotel byl tak otevřen se zpožděním až v roce 1974.

V letech 1992–1995 proběhla pod vedením architekta Romana Kouckého renovace a v roce 2002 byla provedena kompletní obnova interiérů.

Okolí hotelu bylo použito ve filmu Zítra vstanu a opařím se čajem, jeho samotná budova pak představovala sídlo společnosti Universum. Tento nápis sem byl pro filmové účely umístěn, původní však nebyl zakryt a je tedy v záběru dobře patrný. Hotel se objevil také ve filmech Faunovo velmi pozdní odpoledne, Buldoci a třešně a seriálu Chalupáři. V hotelu se odehrává příběh (rovněž vizualizované) písně Jiřího dědečka Pivo, rum.

• 1974–1990: ČEDOK (národní podnik)
• 1990–1999: bankovní fondy v rámci kupónové privatizace
• 1999–2010: Strategic Hotels & Resorts[2]
• 2010–2013: Westmont Hospitality Group (odhadovaná kupní cena: 2,6 mld. Kč)[3][4]
• 2013–2019: Best Hotel Properties (odhadovaná kupní cena: 3 mld. Kč)[5]
• od 2019: R2G (odhadovaná kupní cena: 5,8 mld. Kč)[6][7]

• 
  Hotel InterContinental při pohledu z Pařížské ulice
• 
  Pohled od Právnické fakulty UK
• 
  Část hotelu nad zahradou
• 
• 
  Celkový pohled
• 
  Zahrada u hotelu
• 
  Detail horní části hotelu