Hornův mlýn na koření

První zmínka o mlýnu v místě dnešního objektu čp. 35 v Dolní Chřibské pochází z roku 1713. V tereziánském katastru byl v této lokalitě uváděn mlýn se dvěma pilami. V roce 1787 bylo zmiňováno patrové stavení se sklepem a stodolou.[2]

Památky v Dolní Chřibské - vlevo Hornův mlýn, vpravo jeden z podstávkových domů

V roce 1884 zde na levém břehu řeky vybudoval podnikatel Josef Horn se svým společníkem vodní mlýn na koření.[1] V mlýně byly zpracovávaný různé druhy koření, především pepř a vanilka, ale i řada dalších, jako je kmín, fenykl, skořice či zázvor. Koření bylo z Chřibské vyváženo do celého Rakousko-Uherska.

V roce 1907 byla postavena nová patrová budova, v níž byly sklady, byt a kancelář. V roce 1942 koupila firma "Josef Horn & Co., Mlýn na koření a obilní mlýn, dovoz koření a čaje" z Dolní Chřibské nedalekou Hübelovu továrnu v lokalitě Na Potocích, kde si zřídila další sklady pro svou produkci.[3]

Po skončení druhé světové války byl majitel mlýna odsunut do Německa a mlýn byl zahrnut do podniku Balírny obchodu, který počátkem 90. let 20. století zanikl.[4] Teprve v roce 1961 byl pohon mlýnského zařízení přestavěn z vodního na elektrický.

Koření se v Chřibské mlelo až do roku 1980, později areál ještě sloužil jako balírna koření.[2]

Bývalý mlýn je považován zejména kvůli zachovanému vnitřnímu vybavení za významnou technickou památku. Památkově chráněný areál se skládá ze tří budov.[1] Centrální stavbou je obdélná jednopatrová budova, z jedné strany zastavěná novější přístavbou.[5] Vnitřní prostory jsou rozděleny na jednotlivé dílny a strojovnu, v níž bylo původní zařízení na vodní pohon nahrazeno elektromotory. Průmyslové zařízení, které se dochovalo, je převážně zkonstruováno ze dřeva s kovovými doplňky. Součástí vybavení jsou dřevěné násypné trychtýře a dřevěné vkládací skříně.[5]

Areál bývalého mlýna je nepřístupný a je v soukromém vlastnictví. V roce 2018 i 2019 byl Hornův mlýn nabízen ke koupi prostřednictvím realitní kanceláře jako "Industriální objekt Chřibská, okres Děčín ".[6] V nabídce byl objekt prezentován jako vhodný k přestavbě na alternativní, tzv. loftové bydlení, případně k jinému, např. kulturnímu využití, prodejce však nezmiňoval, že stavba i její vnitřní vybavení jsou předmětem památkové ochrany.[6]