Horky (Tábor)

První písemná zmínka přímo o Horkách pochází z roku 1554.[3] Ovšem už v roce 1268 zvěstuje kronika Vítkovců, že se zde nacházely stříbrné doly, které Sezema z Ústí nechtěl králi Přemyslu Otakaru II. vydat a raději je „pobořiti ráčil“.

V 16. století však bylo dolování stříbra obnoveno, jak vyplývá ze zprávy královského perkmistra. Pracovalo se zde dokonce na třech místech. Jedna ze štol prý byla zavalena vodou a proto kutání stříbra se zaměřilo na zbývající dvě štoly, které měly – na tu dobu – úctyhodnou hloubku, cca 16 metrů (30 láter). Podle zpráv doručených císařovi Maxmilianovi do Vídně v letech 1549–1579, byla u Pintovky jedna ze štol prodloužena až na ca 460 metrů (900 láter).

Z let 1592–1764 existují záznamy pouze kusé, protože stříbrná žíla se asi vyčerpala a kutání ochablo na minimum. Tak např. v roce 1767 pracovalo na Horkách a Pintovce všeho všudy, kromě šichtmistra a písaře, jedenáct havířů. V roce 1770 práce dokonce na několik desetiletí ustaly.

V roce 1832 bylo dolování opět obnoveno, ale pro velmi nízkou produktivitu v roce 1854 zastaveno. V roce 1857 nastoupilo 10 horníků, aby obnovili pokusy hledat další stříbrné žíly. Pokusy byly vesměs neúspěšné a tak byli v roce 1860 na Horkách pouze tři pracovníci. V témže roce byly veškeré aktivity v dolech zastaveny, neboť šachty provalila voda a spodní části, kde by snad mohla být nějaká zbývající ložiska, byly beznadějně zaplaveny vodou.

Rudolf Cikhart k tomu dodává: „Spodina na Horkách obsahuje stříbronosný leštěnec olovnatý, červené a hnědé blejno (Sprödglaserz), též ryzí stříbro mechovité a vláskovité a něco rudku klencového v žilách křemene jež se táhnou v rule.“ Naproti tomu Urbář táborský ze 16. století se zmiňuje o dolování „zlata“ na Horkách a Pintovce, ten ale nebazíruje na přesných empirických důkazech a jeho záznamy jsou z větší části mystifikacemi.^[zdroj?] Je přesto možné, že byly zlaté žily v těchto místech ve středověku hledány.

Ještě koncem devadesátých let zde bydlel se svojí ženou Marií, Jan Nepomuk Nádherný z Borutína, než se přestěhoval na svůj zámek v Chotovinách u Tábora.

Přes vesnici vede železniční trať Tábor–Bechyně z roku 1903.

• CIKHART, Roman. Táborsko. Popis přírodní, historický a národopisný. Tábor: Tiskový odbor učitelské jednoty Komenský, 1922. 236 s.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Horky na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Horky v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích