Honi Soit

Album bylo nahráváno ve studiích CBS Studios a Media Sound v New Yorku.[9] Jde o poslední album nahrané ve studiu CBS – nedlouho poté bylo zbouráno.[10] Album si neprodukoval sám Cale, jako to dělal v dřívějších i pozdějších dobách, ale producentem byl Mike Thorne a Cale byl pouze výkonným producentem. Album nahrával Harvey Goldberg, který se rovněž staral o mixování skladeb. Asistentem při nahrávání skladeb byl Carl Beatty. O mastering se staral Jack Skinner v newyorském studiu Sterling Sound.

Název alba pochází z hesla Honi soit qui mal y pense.

K albu vyšel jeden singl „Dead or Alive“ / „Honi Soit“.[11] Album poprvé vyšlo 13. března 1981, pět a půl roku od vydání posledního studiového alba Helen of Troy. Naopak další studiové album Music for a New Society vyšlo po roce a půl od tohoto. Album vyšlo u vydavatelství A&M Records a jde o jediné album, které Cale pro A&M nahrál. Autorem obalu alba je Andy Warhol, který pro Calea navrhl i obal alba The Academy in Peril z roku 1972. Warhol původně chtěl album pojmenovat John and Yoko a na obal byl vytvořil fotografie Calea společně s Yoko Ono, se kterou se v té době stýkal.[12] Cale s tím však nesouhlasil a Warhol tedy obal vytvořil jinak. V levém horním rohu je vedle dobové fotografie nápis „Mr. John Cale“ (na některých verzích je uvedeno „John D. Cale“) a pod ním „British Passport“. Název alba je v pravé části psaný odspoda nahoru a převážnou část obalu alba zabírá státní znak Spojeného království. Hudebníci byli na zadní straně u svých fotografiích uvedeni jako posádka letounu. Kytarista Sturgis Nikides jako „hellcat“, klávesista Jim Goodwin jako „gunner“, baskytarista Peter Muny jako „wing and prop“ a bubeník Robert Medici jako „navigator“. Sám Cale byl letový chirurg. V roce 1991 vyšlo album v reedici na CD.[13]

Různé skladby později vyšly na kompilacích a koncertních albech. Největšího počtu vydání se dostalo první skladbě „Dead or Alive“, která vyšla na kompilaci Seducing Down the Door (1994), na koncertním albu John Cale Comes Alive (1984) a na LP verzi alba Even Cowgirls Get the Blues (1987). Sólově s klavírem ji Cale rovněž nahrál v roce 1983 v Rockpalastu a tato verze vyšla v roce 2010 na albu Live at Rockpalast. Druhá skladba „Strange Times in Casablanca“ vyšla rovněž na kompilaci Seducing Down the Door a „Wilson Joliet“ na jiné kompilaci Close Watch: An Introduction to John Cale, kde vyšla rovněž i „Riverbank“. Ta pak vyšla i na albu Live at Rockpalast. Tradicionál „Streets of Laredo“ Cale rovněž hrál při svých sólových koncertech a i tato skladba později vyšla na Live at Rockpalast. V pořadí poslední písní na albu Honi Soit je „Magic & Lies“, která rovněž vyšla na Even Cowgirls Get the Blues.

Všechny skladby jsou nazpívané v angličtině mimo „Honi Soit (La Première Leçon de Français)“ – ta je ve francouzštině. Autorem všech skladeb je John Cale, mimo tradicionálu „Streets of Laredo“.[14] Aranžérem všech skladeb je Cale.

Hudebníci

• John Cale – klávesy, viola, kytara, zpěv
• John Gatchell – trubka
• Jim Goodwin – syntezátory, klávesy, doprovodné vokály
• Peter Muny – baskytara, doprovodné vokály
• Robert Medici – bicí, doprovodné vokály
• Sturgis Nikides – kytara, doprovodné vokály
• Bomberettes – doprovodné vokály v „Fighter Pilot“

Technická podpora

• Mike Thorne – producent
• John Cale – výkonný producent
• Harvey Goldberg – mixing, nahrávání
• Warren Frank – nahrávací technik
• Harold Tarowsky – asistent při nahrávání (CBS)
• Carl Beatty – nahrávací technik (Meadia Sound)
• Jack Skinner – mastering (Sterling Sound)
• Fred Lorey – fotografie
• Andy Warhol – koncept obalu
• John Vogel – grafický design

• GORIN, François. John Cale (7), prêt à dégoupiller [online]. Paris: Télérama, 2014-09-30, rev. 2014-10-01 [cit. 2015-05-21]. Dostupné online. (francouzsky)