Holubinka brunátná

Klobouk velikost 5–12 cm, masitý, v mládí polokulovitý, později vyklenutý, ploše rozložený, široce prohloubený, s hladkým okrajem, v dospělosti s okrajem krátce rýhovaným.[1]

Barva klobouku je hnědá, červenohnědá, krvavě červená, někdy bývá nafialovělá. Uvnitř má barvu až černohnědou, vybledlou okrovou, skvrnitou okrovou, červenohnědou nebo narůžovělou.[1]

Pokožka bývá v mládí ojíněná na okrajích, později vrásčitá, zdrsnělá, za sucha matná, za vlhka lesklá a lepkavá.[1]

Lupeny husté, později bývají prořídlé, křehké, 4–10 mm široké, tlusté,volné, některé větvené, bílé, okrové, ostří při okraji klobouku bývá někdy načervenalé.[1]

Třeň 40–90 × 15–30 mm mírně kyjovitý nebo válcovitý, pevný, plný, v dospělosti houbovitě vycpaný pod kůrou, podélně vrásčitý, ojíněný, bílý, narůžovělý, ve stáří až rezavějící.[1]

Dužnina dlouho tuhá, v dospělosti houbovitá, bílá, načervenalá až nahnědlá pod pokožkou klobouku, ve vlhku nevýrazná vůně, za sucha voní po pryskyřici, chuť je palčivá.[1]

Výtrusy 7,5–11 × 6,5–8,5 µm, eliptické, bradavky propojené spojkami vytvářejícími úplnou nebo neúplnou síťku[1]

Výtrusný prach je sytě žlutý a okrový.[1]

Roste od července do listopadu, v jehličnatých lesích, nejčastěji pod smrky a borovicemi v kyselých půdách ve vyšších a středních polohách.[1]

• Holubinka celokrajná (Russula integra)[1]
• Holubinka révová (Russula xerampelina)[1]
• Holubinka tečkovaná (Russula vinosa)[1]
• Holubinka jahodová (Russula paludosa)[1]
• Holubinka jízlivá (Russula sardonia)[1]
• Holubinka Quéletova (Russula queletii)[1]
• Holubinka vrhavka (Russula emetica)[1]
• Holubinka černonachová (Russula atropurpurea)[1]

Nejedlá, pro svou palčivost nepoživatelná houba.[1]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu holubinka brunátná na Wikimedia Commons
• http://houbareni.cz/houba.php?id=1291
• http://www.myko.cz/myko-atlas/Russula-badia/
• http://www.biolib.cz/cz/taxon/id60050/
• http://www.biolib.cz/cz/taxonimage/id224492/?taxonid=60050