Hořelice

Hořelice (v jednotném čísle, ta Hořelice, v Hořelici, dříve ty Hořelice) je bývalá obec, od roku 1951 jihozápadní část města Rudná v okrese Praha-západ. Leží v mírně kopcovité krajině mezi Berounem a Prahou, při silnici II/605, tedy bývalém hlavním tahu z Prahy na Plzeň, a to dále od Prahy než Dušníky, druhá část Rudné. Evidenčně se dnes Rudná nečlení na části a má jen jednu řadu čísel popisných, dosud však existuje katastrální území Hořelice, které je statisticky rozděleno na dvě základní sídelní jednotky: vlastní sídelní část nese označení Hořelice, oblast západně od ní je evidována pod názvem Průmyslová zóna Rudná (průmyslová zóna však přesahuje i do Nučic).

Hořelice
Hlavní rudenská ulice, Masarykova, u zastávky Nerudova
Lokalita
Charakterčást města
ObecRudná
Zeměpisné souřadnice50°1′33″ s. š., 14°12′45″ v. d.
Základní informace
Katastrální územíHořelice (2,99 km²)
PSČ252 19
Hořelice
Další údaje
Kód k. ú.743321
Kód ZSJ143324
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zámek

Historie

Nejstarší dochovaná zmínka o vsi je nadační listina knížete Břetislava z roku 1052, kde je mezi statky věnovanými kostelu ve Staré Boleslavi zmiňován důchod ze vsi Zhořelce u Prahy. Od roku 1228 vesnice patřila klášteru svatého Jiří na Pražském hradě, od 14. století klášteru svatého Tomáše na Malé Straně. Po husitských válkách ves od krále Zikmunda získali bratři Jeroným, Jan a Bušek z Čečelic, poté se ve vlastnictví vystřídali Bořivoj Měsíček z Výškova, Kateřina z Nedabylic, Ondřej Erb z Erdsteinu a rod Karvinských, který ji vlastnil až do roku 1730, kdy byla začleněna do tachlovického panství.[1]

V letech 1771–1772 zasáhla oblast morová epidemie, při níž zemřelo mnoho lidí.[2]

V roce 1932 bylo v obci Hořelice evidováno 1621 obyvatel a tyto živnosti, obchody a služby: katolický kostel, československý kostel, synagoga, sbor dobrovolných hasičů, společenstvo hostinských, důl Pražské železářské společnosti, hospodářské družstvo, 2 stavební družstva, 2 velkostatky, výroba voňavkářského zboží, autodoprava, Bio invalidů, výroba cementového zboží, 2 cukráři, drogerie, hodinář, 5 hostinců, hotel Paříž, 3 kapelníci, knihtiskárna, konsum Včela, kožišník, 2 zahradnictví, zubní ateliér, železářství.[3]

Stavby

Nedaleko kostela stávala kamenná tvrz s dřevěnou horní částí. Pod tvrzí byla rozsáhlá zahrada se studnou, potůčkem a sádkovým rybníkem. K hospodářství se přimykal mlýn, panský dvůr, pivovar, vinopalna a hospoda. Za třicetileté války byla tvrz poškozena. Kolem roku 1700 nechal rod Karvinských zbytky tvrze přestavět na barokní zámek.[4] V roce 1839 byl zámek klasicistně přestavěn.[1] Celý areál je zapsán v seznamu kulturních památek. Patří soukromé firmě.[4]

Kostel Stětí svatého Jana Křtitele
Škola
Husův sbor

V centru Hořelice stojí barokní kostel Stětí svatého Jana Křtitele. První zmínka o kostele na tomto místě je z roku 1395.[4] Pravděpodobně byl znovu postaven roku 1605, ale ve třicetileté válce byl těžce poškozen; rodina Karvinských ho v roce 1697 nechala opravit.[4] V letech 1740–1747 nechala majitelka tachlovického panství, velkovévodkyně Anna Marie Toskánská, kostel zbořit a na jeho místě postavit nový; toskánský znak se nachází v průčelí kostela. Autorství stavby je přisuzováno Kiliánu Ignáci Dienzenhoferovi.[1] Na hlavním oltáři je malba stětí svatého Jana Křtitele, boční oltáře jsou zasvěceny sv. Rodině, sv. Barboře, sv. Janu Nepomuckému a sv. Františku Xaverskému.[4] Varhany stavěl místní varhanář Karel Weiss.[4] Kostel je zapsán v seznamu kulturních památek.

V roce 1558 bylo zavedeno pravidelné poštovní spojení mezi Prahou a Řeznem a Hořelice byla první důležitou zastávkou na této trase. Poštovní trubka se dostala i  do znaku města Rudná. Na místě původní pošty byl v roce 1690 vystavěn hostinec Na Staré. Ten byl spojen s poštou, v roce 1700 tam byl zaměstnán hospodář s manželkou, hospodářský personál, 3 postilioni, podomek a v hostinci číšník.[4] Poštovský úřad byl dědičný a rodový.[4] Na chodbě v přízemí se dochoval výklenek s kůlem pro uvazování koní.[1] Památkově chráněný však hostinec není.

U Molákovy ulice stojí boží muka z roku 1610 v podobě kamenného sloupku zakončeného kovovým křížkem. Místo sloužilo jako morový hřbitov.[4]

Hořelický hřbitov u hlavní silnice byl zřízen roku 1831 a v roce 1900 rozšířen.[4]

Hořelická škola byla postavena roku 1898.[4] Roku 1698 působil v Hořelici na místní farní škole jako učitel, kantor a varhaník otec Matěje Jelínka.[4]

V roce 1923 byl při hlavní silnici postaven Husův sbor, kostel Církve československé husitské.[1] Za okupace bylo při bočním vstupu do kaple přistavěno kolumbárium.[4] V roce 2008.[1] (2005[4]) byl kostel i s farou prohlášen kulturní památkou.

Těsně u jižního okraje Hořelice se na území Nučic nachází nádraží Nučice na trati 173. Západně od něj protínala území Hořelice od roku 1858 Kladensko-nučická dráha. Úsek Kladno – Hořelice byl zrušen 31. prosince 1968, úsek Hořelice – Mořina o délce 12,5 km byl předán podniku Rudné a nerudné doly Mořina, jehož nástupcem jsou dnes Lomy Mořina. Nákladové nádraží v Rudné-Hořelici se označuje jako nádraží Hořelice nebo jako Nučice nákladové nádraží či Nučice nákladní koleje.

Reference

  1. Rudná, informační tabule Karlštejnsko.info, Svazek obcí Region Dolní Berounka, 2010
  2. Historie Rudné Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine, město Rudná, 5. 9. 2007
  3. Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 357. (česky a německy)
  4. Památky města Rudná[nedostupný zdroj], město Rudná, 12. 9. 2007

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.