Hnojnice

Hnojnice
	Náves
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Libčeves
Okres	Louny
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Zeměpisné souřadnice	50°26′17″ s. š., 13°52′28″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	87 (2011)[1]
Katastrální území	Hnojnice (2,12 km²)
PSČ	440 01
Počet domů	42 (2011)[1]
	Hnojnice
Další údaje
Kód části obce	40177
Kód k. ú.	640174
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hnojnice je malá vesnice, část obce Libčeves v okrese Louny. Nachází se asi 2,5 kilometru východně od Libčevsi.V roce 2011 zde trvale žilo 87 obyvatel.[2]

Hnojnice je také název katastrálního území o rozloze 2,12 km².[3]

Vesnicí prochází silnice II/249. Okolo sousední vesnice Židovice prochází železniční trať Čížkovice–Obrnice, je zde i železniční zastávka nazvaná Hnojnice, ale trať je bez pravidelné osobní dopravy.

Název

Pojmenování vesnice, podle jazykovědce Vincence Praseka, pochází ze staroslovanského názvu pro hrnčířskou hlínu „gnoj“; ve vsi tak mohlo být rozvinuté hrnčířství.[4] Antonín Profous odvodil název z přídavného jména hnojná ve významu hnojná voda, země, stráň nebo ves. V historických pramenech se název objevuje ve tvarech: Hnoynycz (1381), Hnoynicz (1406), in Hnoyniczich (1437), Hnojnicze (1543), Hnognicze (1613), Noinitz (1787) a německy Hnoynitz (1833).[5]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1381.[4]

Přírodní poměry

Veřejná studna u domu čp. 9 je zdrojem hořké vody vápenato-hořečnatého typu. Podle rozboru z roku 1969 voda obsahovala 1,42 g·l⁻¹ rozpuštěných minerálních látek (238,9 mg·l⁻¹ vápníku, 62,4 mg·l⁻¹ hořčíku, 544,4 mg·l⁻¹ síranových iontů ad.).[6]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 245 obyvatel (z toho 109 mužů), z nichž bylo 125 Čechoslováků a 120 Němců. Převažovala římskokatolická většina, ale 55 se jich hlásilo k církvi československé, sedm k izraelské a jeden člověk byl bez vyznání.[7] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 258 obyvatel: 140 Čechoslováků, 116 Němců a dva Židy. Většina jich byla římskými katolíky, ale šedesát lidí patřilo k církvi československé, šest k židovské a dvanáct lidí bylo bez vyznání.[8]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[2] [9]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	330	312	277	304	258	245	258	157	136	121	98	94	80	87
Domy	66	80	71	73	71	72	82	70	65	39	32	41	40	42
Počet domů z roku 1961 zahrnuje domy místní části Židovice.

Pamětihodnosti

národní přírodní památka Kamenná slunce
cihelna – jednokomorová cihlářská pec, nachází v lese se 700 metrů od obce při levé straně silnice na Koštice[10]

Galerie

Domek s lomenicí
Bývalá škola
Domek se zvoničkou

Reference

Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.
Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-25.
HENNETMAIROVÁ, Iveta. Ves Hnojice a tamní hospodáři v průběhu 17. století. Brno, 2008 [cit. 2014-02-10]. 113 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Zdeněk Háza. s. 18. Dostupné online.
PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hnojnice, s. 576.
KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 155, 157.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304.
Hnojnice [online]. libceves.cz [cit. 2012-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-11.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Hnojnice na Wikimedia Commons
Katastrální mapa katastru Hnojnice na webu ČÚZK

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-1] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[Obyvatele-2] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 398, 399.

[Katastr-3] Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-25.

[haza-4] HENNETMAIROVÁ, Iveta. Ves Hnojice a tamní hospodáři v průběhu 17. století. Brno, 2008 [cit. 2014-02-10]. 113 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity. Vedoucí práce Zdeněk Háza. s. 18. Dostupné online.

[profous-5] PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1947. 728 s. Heslo Hnojnice, s. 576.

[kacura-6] KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 155, 157.

[sldb1921-7] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 205.

[sldb1930-8] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.

[obyvatele2013-9] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 304.

[www.libceves.cz-10] Hnojnice [online]. libceves.cz [cit. 2012-01-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-11.