Hněvětice

Hněvětice je malá vesnice, část města Skuteč v okrese Chrudim. Nachází se asi 4,5 km na východ od Skutče. Patří k nejstarším osadám na Skutečsku. První písemná zpráva je z roku 1392. V roce 2009 zde bylo evidováno 42 adres.[2] V roce 2001 zde trvale žilo 65 obyvatel.[3]

Hněvětice
Pohled na Hněvětice na příjezdu od Perálce
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecSkuteč
OkresChrudim
KrajPardubický kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice49°49′58″ s. š., 16°3′11″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel55 (2011)[1]
Katastrální územíHněvětice (4,35 km²)
PSČ539 74
Počet domů41 (2011)[1]
Hněvětice
Další údaje
Kód části obce40037
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hněvětice je také název katastrálního území o rozloze 4,35 km2.[4] V katastrálním území Hněvětice leží i Borek a Zhoř.

Exulanti

V letech 1421–1621 byly Hněvětice utrakvistické, po bitvě na Bílé hoře byli utrakvističtí kněží vyhnáni a kolatura přidělena ke Skutči. Utrakvistická modlitebna se nedochovala.

V Čechách zahrnovaly jezuitské metody rekatolizace povinnou docházku na katolické bohoslužby, domovní prohlídky, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, násilné odvody na vojnu apod. Číst nebo vlastnit bratrskou Bibli kralickou, která byla na indexu,[5] bylo trestné. Místodržitelský patent vydaný dne 29. ledna 1726 zpřísnil tresty pro usvědčené nekatolíky, a to od jednoho roku nucených prací – až po trest smrti. Z Hněvětic pocházeli manželé František a Markéta Mundilovi.Oba patří k zakladatelům české exulantské obce Husinec v pruském Slezsku. František († 14.11.1762 Husinec) byl starším sboru.[6][7] Kazatelem v Husinci byl od roku 1754 až do své smrti Samuel Figulus (2.4.1724, Skoki–1771), pravnuk Jana Amose Komenského.

Galerie
  • Dům č. p. 28
  • Dům č. p. 12
  • Památkově chráněný kamenný most přes Krounku na výjezdu z obce směrem na Podhradí

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. 2009-10-10 [cit. 2009-10-22]. Dostupné online.
  3. Český statistický úřad. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 [online]. 2003-12-22 [cit. 2010-02-01]. Dostupné online.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu.
  5. LOSKOT, František. O indexech zakázaných knih [online]. Praha: 1911 [cit. 2020-05-16]. Dostupné online.
  6. Edita Štěříková: Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001, str. 303
  7. Výjimečnost Mundilů [online]. [cit. 2020-05-17]. Dostupné online.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.