Pitulník žlutý

Evropský areál výskytu je ze severu vymezen jihem Britských ostrovů, jihem Skandinávie a Pobaltím. Jižní hranice prochází Belgií, Německem, Českou republikou a Slovenskem. Směrem na východ se dále vyskytuje ostrůvkovitě od Karpat přes Balkán, Ukrajinu až po sever Íránu. V Česku se vyskytuje řidčeji na jihu Čech i Moravy, shodně jako na jihu Slovenska.

Druh preferuje vlhké hlinité nebo skeletové půdy dobře zásobené živinami, a to od kolinního po montánní výškový stupeň, snese i částečné zastínění. Obvykle roste na okrajích listnatých nebo smíšených lesů, často se vyskytuje i v křovinách podél potoků a cest nebo na vlhkých rumištích.[2][3]

Vytrvalá rostlina, která má nevětvené květonosné lodyhy čtyřhranného průřezu dorůstající v listu do výše 15 a v květu až 40 cm; ve spodní půli jsou lodyhy na hranách chlupaté a v horní lysé. Jsou porostlé křižmostojnými, dlouze řapíkatými, výrazně žilnatými listy s okrouhlými až široce vejčitými čepelemi dlouhými 3 až 8 cm a širokými 2 až 4 cm. Listy jsou na bázi klínovité či srdčité, po obvodě zubaté a na konci dlouze zašpičatělé, na svrchní straně mají někdy přechodné stříbrné skvrny a na spodní jsou nafialovělé. V horní části lodyhy listy přecházejí v listeny, které bývají dlouhé jen 1,5 až 3,5 cm, mají vroubkovaný obvod a zaokrouhlený vrcholek. Z oddenků také vyrůstají (po odkvětu) plazivé zakořeňující odnože mající 3 až 4 cm dlouhé okrouhlé zoubkované listy; odnože společně s většinou nadzemních částí rostlin přečkávají zimu.

V paždí tří až šesti řad listenů vyrůstají v lichopřeslenech, po čtyřech až osmi, přisedlé oboupohlavné květy velké 2 až 2,5 cm. Zelený zvonkovitý kalich je do poloviny rozeklaný. Světle žlutá koruna má dlouhou, mírně prohnutou květní trubku, z vnějšku chlupatý klenutý horní pysk a dále hnědě skvrnitý trojcípý dolní pysk s postranními zmenšenými cípy. Dvě přední tyčinky jsou delší než zadní a nesou tmavě hnědé lysé prašníky. Svrchní semeník je srostlý ze dvou plodolistů. Kvete od dubna do května. Pitulník žlutý je diploidní druh(2n = 18).

Plody jsou čtyři černé vejčité tvrdky s bílým masíčkem. Rostliny se rozmnožují odnožemi nebo semeny roznášenými mravenci.[2][3][4][5]

Pitulník žlutý není sice oficiálně uznávanou léčivkou, ale protože obsahuje podobné léčivé látky jako hluchavka bílá, je místně v lidovém léčitelství používán proti vnitřním zánětům, při léčbě dýchacího a trávicího ústrojí i křečových žil a ke koupelím při gynekologických potížích.

V zahradnictví ho lze používat jako podrost pod stromy nebo jako půdopokryvnou výsadbu. V zastíněných partiích již obvykle na konci druhé sezóny vytvoří zapojený porost.[4][5][6]

• 
  Listy
• 
  Listeny
• 
  Květy
• 
  Kolonie rostlin

• Obrázky, zvuky či videa k tématu pitulník žlutý na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo pitulník žlutý ve Wikislovníku
• Botanický ústav AV ČR – rozšíření pitulníku žlutého v ČR