Hlavotis

Hlavotis (Cephalotaxus) je rod jehličnatých dřevin z čeledi tisovitých (Taxaceae). Obsahuje 11 druhů. Stávající rod je svým rozšířením omezen na východní a jihovýchodní Asii, ovšem fosilní nálezy ukazují, že v minulosti (ve druhohorách a třetihorách) se vyskytoval v rozsáhlejších oblastech severní polokoule, včetně Evropy, Severní Ameriky a Grónska.

Hlavotis
Hlavotis Cephalotaxus harringtonia
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheophyta)
Oddělenínahosemenné (Pinophyta)
Třídajehličnany (Pinopsida)
Řádborovicotvaré (Pinales)
Čeleďtisovité (Taxaceae)
Rodhlavotis (Cephalotaxus)
Siebold & Zucc. ex Endl., 1842
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Větévka Cephalotaxus harringtonii se samčími šišticemi – pohled zespodu

Hlavotisy jsou stálezelené, pomalu rostoucí keře či drobné stromy, dorůstající výšky 1–10 (výjimečně až 20) metrů. Listy jsou jehlicovité, spirálovitě obrůstají větvičku. Na letorostech a vrcholových větvích obrůstají kolem dokola, na bočních větvích jsou na bázi zkroucené a jeví se jako dvouřadě uspořádané. Jsou obvykle přímé, 4–12 cm dlouhé a 3–4 mm široké, s tupou špičkou (nepichlavé), kýlnatým středním žebrem a jedním pryskyřičným kanálkem; na spodní straně jsou znatelné dva světlé proužky průduchů.

Jednotlivé druhy hlavotisu jsou obvykle dvoudomé, zřídka jednodomé; u jednodomých druhů jsou samčí a samičí šištice často na různých větvích. Kulovité samčí (pylové) šištice jsou 5–8 mm veliké a uspořádané v řadách na spodní straně loňských větévek. Podlouhlé samičí (semenné) šištice jsou redukované na několik křižmostojných masitých šupin nesoucích dvě vajíčka; vyrůstají jednotlivě nebo po dvou až osmi na krátkých stopkách z úžlabí terminálních pupenů. Kvetou v předjaří, opylení se děje pomocí větru. Po zhruba 18 měsících (tedy na rozdíl od tisu až následující rok) šištice dozrávají v útvar podobný peckovici s obvykle jediným, zhruba 1,5–4 cm velkým bezkřídlým semenem, které je celé obklopeno dužnatým míškem v barvě zelené, hnědé či fialové. (Podle některých zdrojů se však nejedná o pravý míšek, ale o dužnatou sarkotestu.[1]) Šíření napomáhají ptáci a drobní savci požírající semena. Klíčení je epigeické (nadzemní), semenáčky mají dvě dělohy.

Obsahují některé flavonoidy a alkaloidy (např. cephalotaxin, harringtonin), které byly zkoumány z hlediska využití jako možné protilátky proti rakovině.[2]

Ekologické nároky

Jsou obvykle značně tolerantní k zastínění, tvoří podrost či nižší úroveň vlhčích subtropických širokolistých lesů. Nesnáší sucho a přímé sluneční světlo, kterým mohou být poškozeny. Kořeny formují vztahy arbuskulární mykorhizy s houbami. Vesměs patří mezi druhy ohrožené ve své domovině ztrátou vhodných biotopů a nadměrným kácením zejména pro dřevo.[2]

Systematika

Některé druhy byly v minulosti popsány jako tisy (Taxus), s nímž jsou blízce příbuzné. V průběhu doby byla vytvořena i samostatná čeleď hlavotisovitých (Cephalotaxaceae), obsahující v některých pojetích pouze tento rod, v jiných kromě hlavotisu i rody Amentotaxus a Torreya. Molekulární výzkumy ovšem všechny zástupce zařadily do monofyletické čeledi tisovitých.[3]

Recentní zástupci

  • Cephalotaxus fortunei Hook. – Čína, Myanmar
  • Cephalotaxus griffithii Hook. – Indie, severní Myanmar, Čína
  • Cephalotaxus hainanensis H.L.Li – Čína (Hainan)
  • Cephalotaxus harringtonii (Knight ex J.Forbes) K.Koch – Japonsko; typový druh
  • Cephalotaxus koreana Nakai – Korea, Japonsko, severovýchodní Čína
  • Cephalotaxus lanceolata K.M.Feng – Čína (Yunnan), Myanmar
  • Cephalotaxus latifolia W.C.Cheng & L.K.Fu ex L.K.Fu et al – jižní Čína
  • Cephalotaxus mannii Hook – jižní Čína, severovýchodní Indie, Laos, Vietnam, Thajsko, Myanmar
  • Cephalotaxus oliveri Masters – Čína, Thajsko, Laos, Vietnam, severovýchodní Indie
  • Cephalotaxus sinensis (Rehder & E.H.Wilson) H.L.Li – Čína
  • Cephalotaxus wilsoniana Hayata – Tchaj-wan

Využití

Dřevo některých druhů je využíváno jako stavební materiál nebo topivo. Ze semen se v Indii lisoval olej a tradiční medicínské využití měly i další části rostliny. Míšek okolo semen je jedlý. Jsou pěstovány rovněž jako okrasné dřeviny (v ČR jen vzácně v dendrologických sbírkách).

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Kopfeiben na německé Wikipedii a Cephalotaxus na anglické Wikipedii.

  1. Ivan Musil, Jan Hamerník: Jehličnaté dřeviny.Praha: ČZU, 2003, s. 142
  2. Cephalotaxus (plum-yew) genus description. www.conifers.org [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online.
  3. Taxaceae (Yew family, Taxacées, Eibengewächse, taxáceas, Тисовые, 红豆杉科, イチイ科) description. www.conifers.org [online]. [cit. 2018-11-09]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.