Hertzův tlak

Hertzův tlak (neboli styčný tlak ev. kontaktní pnutí) je tlak, který vzniká v místě vzájemného silového působení dvou těles s definovaným zakřivením povrchu. Svůj název nese po německém fyzikovi Heinrichu Hertzovi, který řešení této úlohy (formulované jako tzv. Hertzův model) publikoval v roce 1882.

Schema Hertzova modelu styčného tlaku

Hertzův model

Hertzův model je založen na těchto předpokladech:

  • Rozměr stykové plošky je podstatně menší než poloměry křivosti dotýkajících se těles
  • Všechna vzniklá napětí jsou menší, než meze pružnosti těles
  • Na stykové ploše je nulové tření i adheze

Výpočet

V obecném zadání figurují parametry dotýkajících se těles (těleso 1 a těleso 2):

  • hlavní křivosti – menší a větší (kde ), což jsou navzájem kolmé největší a nejmenší křivosti ve stykovém bodě.
    U těles vydutých (střed křivosti plochy leží mimo těleso) má křivost zápornou hodnotu .
  • úhel natočení – úhel mezi rovinami křivosti a
    Pokud je jedním z těles koule, pak je a
  • moduly pružnosti materiálů těles – a
  • Poissonova čísla materiálů těles – a

Obecné řešení

Odvození velikosti tlaku ve styčné ploše vychází z deformačních podmínek tuhých těles, kdy se nejprve stanoví velikost a tvar stykové plochy, jimž je obecně elipsa. Průběh tlaku na stykové ploše je parabolický (pokud nepřekročí mez pružnosti jednoho z materiálů), což vychází z průběhu deformace radiusu povrchu. Maximální tlak vyvozený silou se nachází uprostřed dotykové elipsy a má velikost[1]

  , kde a jsou rozměry poloos dotykové elipsy:

V těchto formulích je hodnota činitelů

   pro  a 
Konstanty a jsou definovány v tabulce podle úhlového parametru , který se vypočte jako
Konstanty pro výpočet poloos dotykové elipsy[1]
20°30°35°40°45°50°55°60°65°70°75°80°85°90°
3,7782,7312,3972,1361,9261,7541,6111,4861,3781,2841,2021,1281,0611,00
0,4080,4930,5300,5670,6040,6410,6780,7170,7590,8020,8460,8930,9441,00

Případy se zcela obecným zadáním jsou v praxi velice ojedinělé a přibližuje se k nim například odvalování kuličky v rádiusové drážce valivého ložiska.

Typické případy

V typických případech figurují obvykle koule, válec a rovina.
Pro zjednodušení lze brát

koule – koule

V tomto případě je styková plocha kruhová ( a ) a její poloměr je

Maximální tlak pak je: 
Přiblížení středů koulí je


koule – rovina

Rovina je v podstatě koule o nekonečném poloměru, tudíž a pak je poloměr stykové plochy

Maximální tlak pak je: 

V případě shodných materiálů koule i podložky () dostaneme vztahy:

 ;    ;  

Pro kalenou ocelovou kouli na kalené ocelové rovině lze použít pro určení dovolené zátěže při maximálním dovoleném tlaku
přibližný vzoreček:    pro F v [N] a d v [cm].[1]


rovnoběžné válce

Styková plocha má tvar obdélníka o šířce b, takže

, kde je zatížení vztažené na jednotku délky

Maximální tlak pak je: 


válec – rovina

V tomto případě platí

Maximální tlak pak je: 

V případě shodných materiálů válce i podložky () dostaneme vztahy:

 ;    ;  

Při předběžném návrhu mostních ložisek lze použít zjednodušený vzoreček    pro q v [N/cm] a d v [cm].[1]

Odlišné vzorce

V literatuře se vyskytují i poněkud odlišné vzorce. Je to jednak použitím jiné úpravy konstant a jednak použitím
tzv. redukovaného modulu pružnosti
a tzv. ekvivalentního rádiusu

Jiné modely kontaktního pnutí

Zohledňují vliv adheze:

  • Bradleyův model
  • Model pružného kontaktu Johnson-Kendall-Roberts (JKR)
  • Model pružného kontaktu Derjaguin-Muller-Toporov (DMT)
  • Taborův parametr – spojuje modely JKR a DMT
  • Model pružného kontaktu Maugis-Dugdale
  • Model Carpick-Ogletree-Salmeron (COS)

– dle odstavce „Adhesive contact between elastic bodies“ v článku „Contact mechanics“ na anglické Wikipedii

Reference

  1. HÖSCHL, Cyril. PRUŽNOST A PEVNOST VE STROJNICTVÍ. Praha: STNL, 1971. 376 s. S. 267.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.