Hermína Dušková

Narodila se v evangelické rodině v Borovnici u Jimramova na Vysočině. Z kraje Jana Karafiáta v patnácti letech odešla do prvorepublikové Prahy na studia. Během nich a později žila na Vinohradech v rodině svého strýce Jana Elise, řídícího učitele. Pracovala jako úřednice v lékárnické firmě Františka Schnöblinga v Praze[1], posléze v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV. Když zemřela její starší sestra, provdala se ve svých 42 letech za ovdovělého Bohuslava Duška (1886-1957), který byl nejen významným českým sběratelem umění, ale také družným společníkem historiků umění a starožitníků, s nimiž vždy konzultoval své záměry.

Po manželově smrti paní Hermína vyplnila jeho poslední vůli, nejdříve uspořádala výběrovou výstavu z Duškových sbírek, a následně věnovala sbírky umění českým národním institucím, protože jde o sbírky bohemikálního charakteru: Národnímu muzeu, Národní galerii a Uměleckoprůmyslovému muzeu. Po léta byla aktivní členkou dejvického evangelického sboru. Udržovala kontakty s přáteli a známými z pražských muzeí a dalších kulturních institucí. Po celý život žila skromně s myšlenkami na druhé, pomáhala potřebným. Pokud jí zdravotní stav dovolil, stále ve svém dejvickém bytě na Bachmačském náměstí "úřadovala" a přijímala návštěvy, na něž mnozí vzpomínají. Přes obtíže stáří se nevzdávala radosti z každého nového dne.

• Knihovna Národního muzea obdržela 3199 děl rozdělených do oddílů rukopisů, prvotisků, starých tisků, kramářských tisků a knih. K unikátům patří basilejský prvotisk z roku 1469 z dílny nejbližšího spolupracovníka Johanna Gutenberga, tiskaře Bertolda Ruppela, nebo soubor amsterdamských tisků Jana Ámose Komenského ze 17. století. V souboru 353 starých tisků jsou zastoupeny významné české i zahraniční tituly ze 16.–18. století, například Česká bible benátská z roku 1506 nebo rané vydání Boccacia z Augsburgu roku 1545. Kolekce české i slovanské obrozenecké literatury sahá od 18. do 20. století, většinou jde o první vydání. Mezi unikáty patří sešitové vydání Babičky Boženy Němcové. Vzácný doklad sibiřské anabáze českých legionářů představuje Český deník[2].
• Archiv Národního muzea převzal osm vzácných listin z let 1480-1805, mezi nimiž je například erbovní privilegium vydané císařem Rudolfem II. Všechny jsou digitalizovanée[3].
• Oddělení starších českých dějin Národního muzea převzalo v roce 1996 kolekci grafických listů.
• Národní galerie získala cenné obrazy holandských mistrů 17. století, italské práce 17 a 18. století a především českou malbu 19. století, obrazy Navrátilovy, Alšovy, Chittussiho nebo Slavíčkovy.
• Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze převzalo sbírky porcelánu, kameniny, habánské a další evropské fajánse, skla, práce z kovů, dřeva a různých materiálů, textil a módní doplňky, paramenta a religiosa od 14. do od 19. století, užitou grafiku, daguerrotypie, ale také fotografie. Celkově šlo o více než 900 položek.