Herbert Endler

Ač se narodil v Tanvaldu, své dětství a mládí prožil v Josefově Dole. Vychodil rovněž místní základní devítiletou školu, po níž se vyučil strojním zámečníkem. Po škole nastoupil do zaměstnání a vykonával ho více než dvacet let. Po sametové revoluci v roce 1989 využil nabytých znalostí, a to jak odborných, tak rovněž jazykových, a začal pracovat coby manažer.[1]

Od roku 1976 žije v Jiřetíně pod Bukovou, kde se aktivně věnuje obecní politice.[1] Do zastupitelstva obce byl zvolen ve volbách v letech 1994,[2] 1998,[3] 2002,[4] 2006,[5] 2010,[6] 2014[7] a 2018.[8] Pokaždé kandidoval jako nezávislý kandidát.

Ve svém volném čase našel zálibu ve zkoumání a objevování historických pomníčků či křížků v Jizerských horách, jejich podhůří a blízkém okolí. Tyto drobné památky nejprve amatérsky hledal a využíval při tom údaje sepsaném Miloslavem Nevrlým v Knize o Jizerských horách. Roku 1976 se stal s podobně smýšlejícími přáteli členem dobrovolného aktivu státní ochrany přírody a začali podnikat společné výpravy do hor, při nichž pátrali po zašlých pomníčcích. Při svých cestách nacházeli pomníčky další, které v knize nebyly popsány, a proto oslovili pamětníky, s jejichž pomocí a jejich znalostmi přidávali k pomníčkům historické okolnosti, pro něž vznikly. Spolu s přáteli začal postupně pomníčky opravovat. Založili si pro to spolek Patron a roku 1990 začali vydávat vlastní stejnojmenný časopis. S ohledem na svou národnost a znalost německého jazyka, proniká Endler snáze do historických spisů popisujících život a dění v Jizerských horách.[1] O své zálibě také několikrát vyprávěl v pořadech Českého rozhlasu.[9][10][11][12]

V roce 1990 patřil mezi osobnosti, které iniciovaly znovuobnovení mariánských sklářských poutí v Kristiánově,[1] které se od té doby pravidelně každý rok konají.[13]

K roku 2003 byl ženatý, měl dvě dospělé děti a jedno vnouče.[1]