Henri-Alexandre Deslandres

V průběhu pregraduálních let byl Deslandres výrazně ovlivněn prusko-francouzskou válkou, napětím a chaosem, který válka vyvolala. A proto po promoci v roce 1874 vstoupil do armády, kde dosáhl hodnosti kapitána. V průběhu této práce ho stále více začala zajímat fyzika, proto se roku 1881 vzdal pozice v armádě a připojil se k laboratoři Alfreda Corna na École Polytechnique, kde začal pracovat v oblasti spektroskopie. V této činnosti pokračoval i na Pařížské univerzitě. V roce 1888 dokončil doktorát v jehož rámci hledal numerické vzorce ve spektrálních čarách.

V roce 1889 byl Deslandres najat Urbainem Le Verrierem a Amédée Mouchezem na práci na astrofyzikální observatoři v Meudonu. Deslandres vyvinul spektroheliograf, který ve stejné době objevil i George Ellery Hale.

Roku 1898 nastoupil na Meudon, kde doplnil Pierra Janssena, čímž zdvojnásobil vědecký personál observatoře. Po smrti Janssena se stal v roce 1907 ředitelem observatoře. V letech 1907–1909 byl ředitelem Francouzské astronomické společnosti. [1] Po vypuknutí první světové války se jako šedesátník vrátil do armády, konkrétně působil jako inženýr. Za dobu služby byl povýšen na podplukovníka. Po podepsání míru v roce 1918 pokračoval v práci na observatoři Meudot až do roku 1926, kdy se jeho pracoviště spojilo s Pařížskou observatoří.

Deslandres zůstal aktivní v oblasti výzkumu až do své smrti.

Roku 1913 získal Gold Medal of the Royal Astronomical Society a také Henry Draper Medal. V roce 1921 obdržel cenu Medaili Catheriny Bruceové.

Jmenují se po něm kráter na Měsíci, ocenění francouzské astronomické společnosti a rovněž asteroid 11763.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Irwin I. Shapiro na anglické Wikipedii.