Denivka

Jedná se zpravidla o vytrvalé pozemní byliny, převážně s oddenky nebo hlízami. Jsou to rostliny jednodomé s oboupohlavnými květy. Listy jsou nahloučeny na bázi, jsou jednoduché, přisedlé, střídavé, uspořádané nejčastěji dvouřadě, jsou ploché nebo žlábkovité, s listovými pochvami. Čepele listů jsou celokrajné, čárkovité až kopinaté, žilnatina je souběžná. Květy jsou oboupohlavné, jsou v květenstvích, zpravidla ve vrcholících. Listen ve tvaru toulce pod květenstvím chybí. Květy jsou nepravidelné, souměrné (zygomorfní). Okvětí je vyvinuto, zpravidla 6 okvětních lístků ve 2 přeslenech (3+3), okvětní lístky jsou srostlé a vytvářejí korunní trubku, jsou žluté, oranžové nebo červené. Tyčinek je 6, ve 2 přeslenech, zpravidla 3+3, jsou srostlé s korunní trubkou, ale jsou volné navzájem, tyčinky často nestejné. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, čnělka a blizna je 1, semeník je svrchní. Plod je suchý, pukavý, tobolka.

Zástupci rodu denivka (Hemerocallis) jsou rozšířeny v mírném pásu severní polokoule, zvláště v Japonsku. Je známo asi 12 druhů.

Hemerocallis thunbergii

V ČR není původní žádný druh z rodu denivka. Hojně pěstovaná a často zplaňující okrasná rostlina je denivka plavá (Hemerocallis fulva), která je původní ve východní Asii, v Indii, Číně, Koreji, Japonsku a na ruském Dálném východě.[1] Dostál (1989) udává, že pochází z jižní Evropy, což je zřejmě omyl. V Evropě a v Severní Americe je nepůvodní, pouze místy zdomácnělá. Denivka žlutá (Hemerocallis lilioasphodelus, syn.: Hemerocallis flava (L.) L.) pochází z jižní Evropy a je pěstována a zplaňuje podstatně řidčeji.

Největší sbírky planých i kulturních denivek je možné navštívit v Botanické zahradě hl. m. Prahy, v Botanické zahradě Chotobuz a v Liberecké botanické zahradě.

Květena ČR: 8 nebo 9 díl

• Klíč ke Květeně České republiky, Kubát K. et al. (eds.), Academia, Praha
• Nová Květena ČSSR, vol. 2, Dostál J. (1989), Academia, Praha