Helena Aeschbacher-Sinecká

Na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy vystudovala obor ruský jazyk a dějepis, na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy poté studovala knihovnictví a dokumentaristiku. Toto studium však nedokončila; rok před promocí využila příležitosti a při návštěvě československé výpravy orientačních běžců ve Švýcarsku v roce 1973 požádala o politický azyl.

Básně publikovala nejprve česky v krajanských periodikách, v exilovém nakladatelství Poezie mimo domov pak roku 1981 vyšla její prvotiny „Mlhavé dny“. V osmdesátých letech již publikovala poezii v němčině (její sbírky vycházely ve Frankfurtu n. Mohanem), v devadesátých letech zvolila dvojjazyčná vydání v zrcadlové sazbě. Ta vyšla jednak v Curychu, jednak v České republice, jež se autorce po změně společenských poměrů opět otevřela.

Paralelně se Aeschbacher-Sinecká věnuje také výtvarné činnosti (především pastelu a akvarelu) a umělecké fotografii, již kombinuje se svými verši. V roce 2005 uspořádala Centrální knihovna města Curych rozsáhlou retrospektivní výstavu jejích fotografií a veršů.

Helena Sinecká byla trojnásobnou juniorskou mistryní ČSSR ve skifu a juniorskou reprezentantkou v orientačním běhu. Ve Švýcarsku patřila po své emigrace v orientačním běhu k nejlepším seniorkám.

Od roku 1992 do roku 2016 žila Aeschbacher-Sinecká v Kappel am Albis nedaleko Curychu, od roku 2017 je klientkou domova pro seniory Senevita Obstgarten v Affoltern am Albis[1].

Dne 5. listopadu 2015 udělil ministr kultury České republiky Daniel Herman Heleně Aeschbacher-Sinecké cenu Artis Bohemiae Amicis za šíření dobrého jména české kultury. Ve Švýcarsku jí ho v ministrově zastoupení dne 12. listopadu 2015 předal český velvyslanec J.E. Karel Borůvka[2].

V emigraci vystavovala v legendární Galerii Krauze, v současnosti jsou její výtvarné práce – akvarely součástí sbírek Galerie Klatovy-Klenová a Středočeské galerie GASK[3].