Heino Eller

Heino Eller (7. března 1887 Tartu – 16. června 1970 Tallinn) byl estonský hudební skladatel. Je považován za zakladatele estonské symfonie a komorní hudby. Ve své práci použil tradiční lidové melodie, ale také se nechal inspirovat impresionismem, expresionismem a dalšími hudebními trendy 20. století. Vždy nicméně zůstal věrný tonalitě.

Heino Eller
Narození	7. března 1887 Tartu
Úmrtí	16. června 1970 (ve věku 83 let) Tallinn
Místo pohřbení	Metsakalmistu
Alma mater	Petrohradská konzervatoř
Povolání	hudební skladatel, hudební pedagog a houslista
Ocenění	Leninův řád Řád rudého praporu práce národní umělec SSSR Řád čestného odznaku
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V letech 1907–1908 studoval hru na housle na petrohradské konzervatoři a v letech 1913–1915 a 1919–20 skladbu a hudební teorii. Od roku 1908 do roku 1911 byl zapsán také jako student práv. Během první světové války bojoval jako voják v ruské armádě. V letech 1920 až 1940 učil kompozici a hudební teorii na Vyšší hudební škole v Tartu (Tartu Kõrgem Muusikakool). Během svého působení v Tartu formoval takzvanou Tartuskou školu kompozice. Od roku 1940 až do své smrti v roce 1970 působil jako lektor na konzervatoři Tallinna Riiklik, dnešní Estonské hudební a dramatické akademii.

Jeho dílo zahrnuje tři symfonie, několik symfonických skladeb, houslový koncert, pět smyčcových kvartet, čtyři klavírní sonáty, dvě houslové sonáty a přes 200 menších skladeb, zejména pro klavír. Byl významným hudebním pedagogem, k jeho žákům patřili Arvo Pärt, Eduard Tubin, Lepo Sumera nebo Jaan Rääts.

Byl ženatý s židovskou klavíristkou Annou Kremerovou, která zemřela v nacistickém koncentračním táboře v roce 1942.

V letech 1948 a 1965 mu byla udělena Státní cena Estonské sovětské socialistické republiky, v letech 1965 a 1970 Leninův řád. V roce 1967 obdržel titul Národní umělec SSSR. V roce 1971 po něm byla pojmenována tartuská vyšší hudební škola, kde kdysi působil.