Hassan Fathy

• 1900 narozen v Alexandrii
• 1926 absolvent Cairo University, obor architektura
• 1928 základní škola Talkha, první zaznamenaný projekt po ukončení studií
• 1938 Hayat Villa, pro známého umělce Hayat Mohamed
• 1940–41 Rural Hospitals, postaven pomocí nubijské konstrukční techniky kterou Fathy objevil v Horním Egyptě
• 1946 New Gourna, Luxor, objednaný Egyptským památkovým ústavem za účelem vyřešení problému vykrádání hrobek v Údolí králů
• 1950 mešita, Paňdžáb, Indie
• 1957 vesnice Harraniya, Imbaba
• 1957 ubytování pro arabské uprchlíky
• 1967 vesnice New Bariz, Kharga
• 1971 Mausoleum Gamála Abd an-Násira
• 1971 Fathy House – vlastní dům
• 1973 Chicagský tisk vydává Architecture for the Poor (variace na Francouzské Architecture with the People)
• 1980 vesnice Dar Al-Islam, Abiquiu, Nové Mexiko
• 1980 cena Aga Khan za architekturu
• 1984 medaile od Union of International Architects
• 1989 umírá

Mešita v New Gourna

Ve své architektuře Hassan Fathy respektoval tradice a dbal na lidské potřeby. Pro mladé architekty své doby představoval jakousi formu vzdoru, pro něj to byl způsob vyjádření se k vývoji světa, sám se přirovnával k Donu Quijotovi (bojujícím s větrnými mlýny). Říkal, že za každých okolností lze uzpůsobit myšlenku, postup, tak aby architektura sloužila lidem. V době rozmachu průmyslu se zdálo že bojuje proti novým technologiím. Ve skutečnosti pouze zastával myšlenku, že nová technologie má smysl pouze dokud je užitečná – dnes bychom nejspíš řekli přiměřeně technizovaný postup. Průmysl jako uspokojování mas mu byl nepříjemný také proto, že upřednostňoval osobní přístup (masy nejsou jen spousty nul – dva milióny, sto miliónů..) Proslavil se také svou knihou Architecture for the Poor.

Architekt Ahmed Hamed o něm říká: "Dnes se průmysloví činitelé z celého světa ohlížejí na to, co stvořili. Člověk vysál ozón; oni se snaží pochopit proč, jak, aby se ujistili že to nepokračuje. Průmysl jde dnes ruku v ruce s kulturou – a kultura není jen cosi neužitečného, i když vzácného – je to důležité vědecké dědictví které by mělo být k dispozici pro lepší zítřky. Byl to Hassan Fathy, kdo ve čtyřicátých a na začátku padesátých let inicioval tento způsob smýšlení."

Hassan Fathy pracoval se systémy zachycování vzduchu a s jeho prouděním vůbec. Využíval materiály recyklované a materiály dostupné v lokalitě stavby a zároveň co nejméně energeticky náročné řešení. Dvůr, prvek, který mu byl kritiky vyčítán a který tak hojně využíval, se nám teď již nejeví jako mrhání prostorem. Jeho pohled na svět je svým způsobem romantický. Vyzdvihuje dvě hodnoty – citlivost a uvědomění: architektura je odpovědná – a tedy se hluboce týká prostředí ve kterém vzniká, smyslu místa a umění rytmu, harmonie a proporcí.

• Hassan Fathy: Architecture for the Poor: An Experiment in Rural Egypt. University of Chicago Press 1976, ISBN 0-226-23916-0
• Hassan Fathy, Walter Shearer: Natural Energy and Vernacular Architecture: Principles and Examples, With Reference to Hot Arid Climates. University of Chicago Press 1986 ISBN 0-226-23917-9
• James Steele: An Architecture for People: The Complete Works of Hassan Fathy. Whitney Library of Design, 1997, ISBN 0-8230-0226-8
• Max Nobbs-Thiessen: Contested Representations and the Building of Modern Egypt: The Architecture of Hassan Fathy (MA Thesis) Simon Fraser University 200

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hassan Fathy na Wikimedia Commons
• Fathy jako otec udržitelné architektury (anglicky)
• Životopis a seznam staveb
• Webová stránka věnovaná architektovi
• Obrazová galerie věnovaná autorovi