Hans Weinmann

Hans Weinmann (13. července 1885 Ústí nad Labem – 9. července 1960 New York) byl židovský obchodník a podnikatel.

Hans Weinmann
Narození13. července 1875
Ústí nad Labem
Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí9. června 1960 (ve věku 84 let)
New York
USA USA
Povolánípodnikatel
ChoťStella Parnass (1894–1951)
DětiKarel Alfred (1914—1971)
Heinrich (1919—1995)
Ralph
Liselotte
RodičeEduard Jakob Weinmann (1852–1928)
Luisa Lewinská (1859–1936)
PříbuzníFritz Weinmann – bratr
Edmund Weinmann – bratr
Hermina Stiassni – sestra
Gertrud Weininger – sestra
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Životopis
Wölfelova vila v ulici Čajkovského, kde bydlela Weinmannova rodina v letech 1912–1930 (2020)
Weinmannův palác v Churchillově ulici, Ústí nad Labem

Narodil se v Ústí nad Labem jako prostřední ze tří synů židovského obchodníka a majitele uhelného dolu Eduarda Jakoba Weinmanna (1852–1928). Ten byl zakladatelem jednoho z nejbohatších podnikatelský klanů první republiky a patřil k předním průmyslníkům v Československu a ve střední Evropě. Vybudoval velkoobchod s uhlím a vlastnil značné majetkové podíly v bankách, železárnách a dalších podnicích. V Ústí nad Labem byl významným mecenášem.[1]

Hans vstoupil do rodinného podniku v roce 1909, když mu bylo 24 let. Tehdy bydlel v otcově vile v Churchillově ulici. V roce 1912 bydlel ve Wölfelovo vile v Humboldově ulici (dnešní ulice Čajkovského). V roce 1926 nechal vilu výrazně přestavit. Spolu s manželkou a čtyřmi dětmi zde žili až do roku 1930, kdy si nechal postavit honosnější vilu (Weinmannův palác) v centru Ústí nad Labem, naproti otcově vile. Ve vile nyní nyní sídlí Severočeská vědecká knihovna.[2]

2. světová válka

V dubnu 1939 byl Hans Weinmann zatčen v Praze a byl mu zabaven pas. Poté s pomocí svého bratra Edmunda, ilegálně uprchl s rodinou do Velké Británie. Následně oba bratři vyjednávali s Drážďanskou bankou o převodu jejich rodinného podniku do císařského vlastnictví. Po útěku byl Weinmann klasifikován jako nepřítel státu. Na jaře roku 1940 ho hlavní říšský bezpečnostní úřad zařadil na speciální pátrací seznam prominentních Britů, kteří měli být v případě úspěšné invaze na Britské ostrovy Wermachtem identifikováni a zatčeni. Vybavení z Weinmannovy vily bylo v témže roce převezeno do Berlína a prodáno v aukci. V roce 1945 byl celý Weinmannův majetek konfiskován bez náhrady jako majetek německých občanů.[3] Průmyslový majetek odkoupila pod cenou živnostenská banka.[4]

Emigrace

Weinmann se s rodinou v roce 1940 přestěhoval do Kanady a o rok později do Spojených států, kde si změnil jméno na Wyman. Spolu se dvěma syny získal továrnu na plasty a syntetickou kůži Pantasole Leather Company v New Jersey a továrnu na gumové zboží H.O. Canfield Co. v Bridgeportu v Connecticutu. Největší úspěch mělo speciální těsnění ledniček, které bylo řešeno tak, aby ji nemohly samy otevírat malé děti. Ze Spojený států expandoval i do Evropy a v Německu, Francii, Dánsku a Itálii vybudoval početné závody.[3]

Zemřel 9. července 1960 v New Yorku.

Rodinný život

Weinmann se v roce 1928 oženil se Stellou Parnass (1894–1951)[4], se kterou měl syny Karla (1914–1971), Heinricha (1919–1995), Ralpha a dceru Liselotte (1920–?).[3][5] Synové si později změnili jména na Charley Wyman, Henry Wyman a Ralphy Wyman.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hans Weinmann na německé Wikipedii.

  1. Rod Weinmannů a jejich vliv na rozvoj Ústecka [online]. lacerta-pisecna.com [cit. 2021-01-23]. Dostupné online.
  2. Wölfelova / Weinmannova vila [online]. Prázdné domy [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
  3. vila Hanse Weinmanna [online]. Národní památkový ústav [cit. 2021-11-23]. Dostupné online.
  4. BROŽEK, Aleš. Osudy domů a obyvatel Churchillovy ulice v Ústí nad Labem. 1. vyd. Ústí nad Labem: Severočeská vědecká knihovna v Ústí nad Labem, 2008. 55 s. Dostupné online. ISBN 978-80-7055-159-2.
  5. Milionová čtvrť v Ústí? To byla pr vorepubliková Churchillova ulice [online]. e15.cz [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.

Literatura
  • RÖDER, Werner. Biographisches Handbuch der deutschsprachigen Emigration nach 1933–1945. 1. vyd. New York: Research Foundation for Jewish Immigration, 1999. 2644 s.
  • WIXFORTH, Harald. Die Expansion der Dresdner Bank in Europa. Mnichov: Oldenbourg, 2006. 951 s.
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.