Hans Børli

Hans Børli, dřevorubec a básník, nazývaný “muž se sekerou a lyrou”, se narodil a vyrůstal v Eidskog, v oblasti Hedmark v jihovýchodním Norsku. Tento jeho rodný kraj je prostorem nekonečných lesů a bažin, kterými prochází norsko-švédská hranice. Zde vyrůstal, daleko od cest, od lidského hemžení a spěchu. První setkání s lidmi mimo rodinu zažil až v pěti letech. V tehdejší norské společnosti bylo vzdělání nad rámec povinné školní docházky vzácné. Na mladého, nadaného Hanse byla uspořádána finanční sbírka, a tak mohl odejít studovat obchodní školu v Talhaugs Kongsvinger, kterou po šesti letech studia úspěšně absolvoval. Následně, na jaře roku 1938 vstoupil do 2. divizní důstojnické školy v Oslo. Po vypuknutí války však byla tato důstojnická škola zrušena a Hans odvelen na frontu. V řadách norské armády se zúčastnil tvrdých bojů s Němci ve Vardal a v bojích u Guascal byl těžce raněný a zajatý. Po propuštění ze zajetí se vrátil do rodného městečka Eidskog. Tam pracoval krátký čas jako učitel a potom jako lesní dělník. Důvěrně znal svůj kraj, a tak z Norska obsazeného nacisty převáděl do blízkého neutrálního Švédska osoby, které nacisté pronásledovali. Celý svůj život pracoval a žil ve svém rodném kraji. Prakticky jej nikdy neopustil. Zde také ve věku 70 let zemřel a je pohřbený na hřbitově u kostela v Eidskog.

Na osobnost i dílo Hanse Børliho měla velký vliv okolní příroda, jeho příslušnost k lesním dělníkům a vzájemná solidarita mezi nimi a také jeho dědeček, Ole Gundersen Børli. Ten byl jedním z posledních velkých lidových vypravěčů, bardů – nositelů ústních legend, pohádek a příběhů kraje. Snad to byl on, kdo podnítil zálibu Børliho číst, a následně i potřebu psát. Velkou oporu měl Hans ve své matce, která snad jediná chápala jeho potřeby a pocity. Okolní „drsný svět“ se k jeho tvorbě stavěl spíš odmítavě a s posměchem. Hans Børli býval ve dne skrytý před lidmi při práci se sekerou v hlubinách lesů, v noci se uzavíral kruhem světla ohně či lampy, ve kterém o samotě přemýšlel a tvořil. Prvním čtenářem, kritikem a oporou mu byla jeho manželka Magnhild. Jeho básně, navzdory osobnímu prožitku chudoby a následně celoživotní tvrdé práce a samoty, nenesou v sobě smutek či pocity zmaru a zbytečnosti. Børliho básně jsou naopak projevem pozitivního pohledu člověka, žijícího v souladu s přírodou, člověka moudrého, člověka, který ctí tradice. V Børliho díle se prolínají, zaznívají a v různých obdobích střídavě vystupují tóny střetu přísné náboženské výchovy s opačnými silami, burcujícími ke vzpouře. Základní hodnoty dobra, pravdy a krásy však básník neopouští nikdy.

• 1970: Norwegian Critics Prize for Literature
• 1971: nominace na Nordic Council's Literature Prize za básnickou sbírku Isfuglen
• 1972: Doblougova cena
• 1974: Mads Wiel Nygaard's Endowment
• 1982: Fritt Ord Honorary Award