High Definition Video

Technologie HDV umožňuje nahrávání videa ve vysokém rozlišení na kazety formátu DV pomocí komprese MPEG-2. Maximální datový tok tedy musel zůstat stejný, 25 Mbit/sec.[3]

HDV se od DV videa liší zejména rozlišením. Rozlišení DV videa je 720×576 obrazových bodů v normě PAL, zatímco rozlišení HDV je značně vyšší. HDV vychází z nově definovaných standardů vysokého rozlišení a může být zaznamenáno ve dvou formátech, konkrétně 720p a 1080i. Prvně jmenovaný formát je progresivní (720p nebo HD1) a umožňuje zaznamenat 25, 29.97, 50 a 59.94 snímků za vteřinu (25p, 30p, 50p, 60p), druhý je prokládaný (1080i nebo HD2) a umožňuje použít 50 nebo 59.94 půlsnímků za vteřinu (50i a 60i). Výjimečně se můžeme setkat i s progresivním formátem 1080p.[3][4] Formát HD1 je používán zejména v kamerách JVC, kdežto HD2 najdeme především v kamerách Canon a Sony.[5]

Dalším rozdílem mezi HDV a DV je také poměr stran, který je u HDV vždy 16:9, oproti DV, kde je 4:3 nebo 16:9. Zvuk se na HDV zaznamenává pomocí komprese MPEG-1 Layer 2 s datovým tokem 384 kbit/s, na rozdíl od formátu DV, kde je zvuk nekomprimovaný.[5] Oba formáty HDV využívají schéma podvzorkování v poměru 4:2:0.[3][4]

Videokamera Canon XLH1 HD

S nápadem vytvořit jednotný, finančně dostupný, formát s vyšším rozlišením přišli na začátku 21. století firmy Victor Company of Japan (JVC), Sony, Canon a Sharp. 30. září 2003 oznámili, že technické parametry, které umožňují nahrávání videa ve vysokém rozlišení na DV kazety byly zavedeny pod názvem HDV formát.[1] Konkrétní parametry zveřejnili firmy už v červenci 2003 a získali podporu dalších firem, s kterými poté utvořili konsorcium výrobců HDV.[6] Patřili mezi ně například společnosti Adobe Systems Incorporated, Canopus Co., Ltd., KDDI R&D Laboratories, Sony Pictures Digital Networks nebo Ulead Systems, Inc. Následně firmy postupně zaváděly prvky podporující HDV formát do svých produktů, aby umožnili zákazníkům plynulý přechod k novému formátu.[1] Většina videokamer tedy umožňovala používat jak formát DV, tak HDV.[5]

První HDV videokameru zveřejnila společnost JVC už v roce 2003. Jednalo se o GR-HD1. Nedlouho poté přišla se svou videokamerou HDR-FX1 firma Sony, a to v roce 2004. Rok na to představila svou HDV videokameru i firma Canon. Tou byla Canon XL H1. Produkce HDV videokamer definitivně skončila v roce 2010.[4]