Hřiměždice

Název vesnice je odvozen z příjmení Hrměžď ve významu ves lidí Hrměžďových. Samotné příjmení vychází ze staročeského slova hrměžď, které označovala hlemýždě. V historických pramenech se objevuje ve tvarech: Hiermeszicz (1325), Hirmiezdicz (1326), „in Hrzymezdicz“ (1382, 1383), „in villa Hrzymyedcziczich“ (1383), „de Hrmysesdicz“ (1400), Hrměždice (1490), Hrmezdicze (1562), „ve vsi hrmizdiczych“ (1569), „na břehu Hermiezdskym“ (1570), „k Herzmiždiczuom“ (1580), Heržmanicze a Wermierzicze (1653), Wermeržycze (1714), Werměřitz a Wermieřitz (1849), a Hřiměždice nebo Verměřice (1854).[3]

Území okolí Hřiměždic bylo osídleno už v době neolitu před cca 3 000 let př. n. l. Historické osídlení dokládají i nálezy v okolí Vltavy (knovízské pohřebiště) z mladší doby bronzové (800 let př. n. l.).

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1325.[4]

V roce 1887 byl v Hřiměždicích založen sbor dobrovolných hasičů, který funguje do dnešní doby společně s fotbalovým klubem TJ Vltavan Hřiměždice.

V roce 1932 byly v obci Hřiměždice (přísl. Byčice, Háje, Záběhlice, 510 obyvatel, poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katol. kostel) evidovány tyto živnosti a obchody:[11] lékař, autobusová doprava, cihelna, holič, 2 hostince, 2 koláři, kovář, krejčí, 2 lomy, mlýn, 4 obuvníci, obchod s obuví Baťa, pekař, porodní asistentka, 2 rolníci, řezník, 4 obchody se smíšeným zbožím, Spořitelní a záložní spolek pro Hříměždice, 2 trafiky, 2 truhláři, 2 velkostatky.

Celoročně jsou v obci provozovány dva hostince. První hostinec U Jezírka se nachází na návsi v Hřiměždicích, který se vybudoval při akci Z. Druhým hostincem je Hospoda Hřiměždice, která se nachází v těsné blízkosti místního zámku. Součástí tohoto hostince je i společenský sál (během 90. let minulého století byl tento sál využíván i ke kinematografii). Činnost kina byla ukončena promítnutím filmu Titanic v roce 1997. V současné době je tento sál využíván převážně pro místní společenské události jakou jsou plesy, karnevaly a občasné koncerty. V letních měsících je otevřen u místního lomu menší bar. Při fotbalových utkáních a hasičských soutěžích je otevřena klubovna s rychlým občerstvením na místním fotbalovém hřišti.

Dopravní síť

• Pozemní komunikace – Do obce vede silnice III. třídy. Okrajem území obce ve vzdálenosti 2,5 km od centra vede po Vesteckém mostě přes vodní nádrž Slapy silnice I/18 Rožmitál pod Třemšínem – Příbram – Sedlčany – Olbramovice.
• Železnice – Železniční trať ani stanice na území obce nejsou.

Veřejná doprava 2014 Do obce zajíždí tři linky autobusové dopravy:

• 300015 (D15) – Sedlčany-Dobříš (Arriva Praha) – 2 páry spojů
• 300045 (D45) – Příbram-Hřiměždice,Vestec (Arriva Praha) – páry spojů
• 300055 (D55) – Dobříš-Nečín-Hřiměždice (Bosák Bus) – 7 spojů

Bývalý Kujalův lom, nebo řeka Vltava je ideálním místem pro vodní rekreaci. Další lokalitou pro aktivní odpočinek je tzv. Čertova skála naproti Bučilům, na které je umístěno mnoho horolezeckých tras. Zdejší kraj je také ideálním pro pěší turistiku, nebo cykloturistiku. Územím obce vedou červeně značená turistická trasa Vestec – Roviště – Kamýk nad Vltavou, zeleně značená trasa Obory – Hřiměždice – Strž a žlutě značená trasa Nečín – Vrchy – Hřiměždice – Zadní Háje – Cholín.

Jelikož zdejší okolí se nachází na pahorkatině v naprosté blízkosti vodní nádrže Slapy naskýtá se z okolních kopců a skal panoramatické pohledy do širokého okolí Středního Povltaví. V katastrálním území se proto v rámci hry geocaching vyskytuje mnoho poschovávaných krabiček, které jsou umístěny na nejzajímavějších místech v okolí.

• Kostel svaté Anny z roku 1797 stojící na návsi prošel dvěma rekonstrukcemi. V 90. letech minulého století proběhla celková oprava fasády a dále v roce 2008 byla kompletně vyměněna střešní krytina včetně okapů. Při tomto kostelu jsou barokní sochy světců pocházející ze zrušeného kláštera v Obořišti.
• Zámeček Hřiměždice pochází ze začátku 18. století a postavený ve stylu klasicistního baroka. V písemných zmínkách je poprvé zmíněn v roce 1788. Na střeše zámečku byla umístěna věžička s hodinami, která byla v roce 1949 odstraněna. V 60. letech minulého století byl samotný zámek využíván jako sirotčinec. Autentickou denní rutinu v tomto sirotčinci je možno přečíst v knize od Jiřího Rezka Z(A)tracení parchanti. Po zrušení sirotčince zde byly uchovány dřevěné loutky, které sem byly převezeny z depozitáře divadelního oddělení Národního muzea. Momentálně tento zámeček není volně přístupný.
• Velmi známý byl i zdejší pivovar. Na začátku 20. století stával na místech dnešního kulturního domu s přilehlou hospodou a okolím. O tomto tehdejším minipivovaru se lze dočíst v mnoha knihách o starých pivovarech. Pivovar dlouhou dobu patřil místnímu panu Františku Wankovi, jehož rodina byla s Hřiměždicemi spjata už od roku 1860. Po druhé světové válce byla rodina z důvodu rakouské státní příslušnosti na základě dekretů prezidenta Beneše zbavena vlastnictví a vystěhována.

• 
  Zimní panorama z Bůčku