Guy Môquet

Guy Prosper Eustache Môquet (26. dubna 1924 Paříž – 22. října 1941 Châteaubriant) byl francouzský student, popravený za účast v odbojovém hnutí.

Guy Môquet
Rodné jméno	Guy Prosper Eustache Môquet
Narození	26. dubna 1924 18. obvod
Úmrtí	22. října 1941 (ve věku 17 let) Châteaubriant
Příčina úmrtí	střelná rána a poprava zastřelením
Místo pohřbení	Hřbitov Père-Lachaise
Alma mater	Lycée Carnot
Povolání	student střední školy, aktivista a odbojář
Ocenění	rytíř Řádu čestné legie Mort pour la France Válečný kříž 1939–1945 medaile Za odboj
Politická strana	Komunistická strana Francie
Rodiče	Prosper Môquet a Juliette Môquet
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v 18. pařížském obvodu a studoval na Lycée Carnot (jeho spolužákem byl Gilles Deleuze). Jeho otec Prosper Môquet byl poslancem za Parti communiste français a v roce 1939 byl uvězněn.

Po okupaci Francie se Guy zapojil do ilegální činnosti mladých komunistů a 13. října 1940 byl za distribuci letáků zatčen ve stanici metra Gare de l'Est. Byl vězněn ve Fresnes a pak v táboře Camp de Choisel.

V Nantes byl 20. října 1941 zastřelen odbojáři německý velitel departementu Karl Hotz. Jako odvetu Němci o dva dny později popravili v Châteaubriant 27 vězňů včetně sedmnáctiletého Môcqueta.[1]

V Besançonu po něm byla pojmenována partyzánská skupina Groupe Guy Môquet. Od roku 1946 nese jeho jméno stanice na třinácté lince pařížského metra. Posmrtně mu byla udělena Medaile francouzského odporu a Řád čestné legie. Louis Aragon napsal o smrti Môqueta a jeho druhů báseň La rose et le réséda. Byl o něm natočen životopisný film Guy Môquet, un amour fusillé s Théo Friletem v hlavní roli. Ve filmu Volkera Schlöndorffa Ticho na moři Môqueta hraje Léo-Paul Salmain.

V roce 2007 prezident Nicolas Sarkozy navrhl, aby se ve výroční den Môquetovy popravy četl ve všech francouzských školách jeho dopis na rozloučenou.[2] Proti tomuto požadavku se však postavili historikové i vedení mnoha škol. Sarkozyho projev byl označován za populistické gesto, které mu mělo získat podporu levice; povinné čtení dopisu by podle kritiků také narušilo politickou neutralitu francouzského školství. Zdůrazňovala se také skutečnost, že Guy Môquet jako disciplinovaný komunista nebojoval za svobodu francouzského národa, ale za diktaturu proletariátu.[3]