Guvernér Hongkongu

Sir Franklin Charles Gimson byl ministrem kolonie Hongkong již v roce 1941, jeho funkční období ovšem přerušila Bitva o Hongkong a následná japonská okupace. Po osvobození Hongkongu v roce 1945 byl propuštěn z internačního tábora Stanley a vytvořil krátkodobou prozatímní vládu. Téhož roku v srpnu se prohlásil úřadujícím guvernérem.[2] Již v září byla však jeho vláda nahrazena vojenskou vládou kontradmirála Cecila Harcourta.[3]

Od září 1945 do června 1946 byl admirál Sir Cecil Harcourt de facto guvernérem Hongkongu jako vrchní velitel a vedoucí vojenské správy.[3]

Poté, co strávil nějaký čas zotavováním v Anglii, se 1. května 1946 guvernérem Hongkongu stal Sir Mark Aitchison Young[4]. Po nástupu do funkce navrhl politické reformy, které by obyvatelům Hongkongu umožnily přímo si zvolit zástupce 30členné legislativní rady. Pod jeho vedením byla v Hongkongu obnovena civilní vláda. Zabýval se také zlepšením sociální péče.[5]

Po Youngově odchodu z funkce v roce 1947 sloužil krátce jako úřadující guvernér David Mercer MacDougall. A to od května 1947 do 25. července 1947.[6]

Od roku 1947 do roku 1957 byl úřadujícím guvernérem Hongkongu Sir Alexander Grantham.[5]

Na krátké období po odchodu Alexandera Granthama z Hongkongu se správcem Hongkongu stal Edgeworth Beresford David, který byl vzápětí vystřídán Robertem Blackem.

Sir Robert Brown Black funkci guvernéra Hongkongu zastával v letech 1958 – 1964. Za jeho správy prchaly do Hongkongu desetitisíce pevninských Číňanů, a to kvůli právě probíhajícímu Velkému čínskému hladomoru.[7]

Edmund Brinsley Teesdale byl ministrem kolonie Hongkong od roku 1963 do 1965.[8]

Sir David Clive Crosbie Trench zastával funkci guvernéra a vrchního velitele Hongkongu mezi lety 1964 a 1971. Během působení ve funkci zavedl sociální reformy, osmihodinovou pracovní dobu, šestidenní pracovní týden a povinnou šestiletou školní docházku.[9]

31 dní mezi 19. říjnem a 19. listopadem 1971 byl ministrem kolonie Hongkong Sir Hugh Norman-Walker.[10]

Britský politik Sir Murray MacLehose zastával funkci 25. Guvernéra Hongkongu od roku 1971 do roku 1982. Se čtyřmi po sobě jdoucími funkčními období byl nejdéle sloužícím britským guvernérem kolonie.[11]

Sir Philip Haddon-Cave byl od roku 1971 do roku 1981 ministrem financí Hongkongu a od roku 1981 do roku 1985 hlavním tajemníkem pro správu Hongkongu. Při několika příležitostech také působil jako guvernér Hongkongu.[12]

Britský diplomat a sinolog Sir Edward Youde byl guvernérem Hongkongu od 20. května 1982 až do své smrti 5. prosince 1986. Edward Youde sehrál roli při vyjednávání podmínek smlouvy “Čínsko-britské společné prohlášení”.[13]

Sir David Akers-Jones byl od roku 1985 do roku 1987 hlavní tajemník pro správu Hongkongu a krátce působil i jako guvernér Hongkongu[14]

Sir David Wilson byl vrchní velitel a také 27. guvernér Hongkongu(1987 – 1992). V době, kdy byl ve funkci, byl kritizován hongkongskými prodemokraty. Wilson byl v prosinci roku 1991 odvolán z funkce guvernéra. Před svým odchodem z funkce Wilson uskutečnil politické reformy, které dláždily cestu přímé volbě osmnácti zákonodárců legislativní rady.[15]

Sir David Ford byl v letech 1987 - 1993 pátým a posledním hlavním tajemníkem pro správu Hongkongu, který nebyl etnický Číňan. Byl také zástupcem guvernéra Hongkongu.[16] V roce 1992, po dobu 6 dní, zastával funkci guvernéra, poté do funkce nastoupil Chris Patten.[16][17]

Chris Patten působil jako 28. a poslední guvernér Hongkongu v letech 1992 až 1997.[17] Během svého působení ve funkci jeho vláda významně rozšířila program sociální péče a zavedla demokratické reformy volebního systému.[17] Chris Patten byl silně kritizován propekingskými politickými stranami v Hongkongu.[18]

Funkci guvernéra Hongkongu zastával Chris Patten do 30. června 1997, kdy byl Hongkong vrácen pod čínskou správu.[17]