Gustav Radbruch

Gustav Radbruch (21. listopadu 1878 – 23. listopadu 1949) byl německý právník, právní vědec a politik. Na počátku výmarské republiky sloužil dvakrát jako německý ministr spravedlnosti (26. října 1921 – 14. listopadu 1922 a 13. srpna – 23. listopadu 1923) a letech 1920 až 1924 byl poslancem za sociální demokracii. Je považován za jednoho z nejvlivnějších právních myslitelů 20. století. Právo je podle Radbrucha realitou náležející k oblasti kultury, a tedy stojící mezi přirozeným a ideálním. Vztahuje se k hodnotám a musí se měřit ideou spravedlnosti.

Gustav Radbruch
Narození	21. listopadu 1878 Lübeck
Úmrtí	23. listopadu 1949 (ve věku 71 let) Heidelberg
Místo pohřbení	Bergfriedhof
Alma mater	Univerzita Friedricha Wilhelmse v Berlíně Lipská univerzita Mnichovská univerzita Humboldtova univerzita
Povolání	právník, politik a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Kielská univerzita Univerzita Heidelberg
Politická strana	Sociálnědemokratická strana Německa
Choť	Lydia Radbruch
Děti	Renate Maria Radbruch Anselm Radbruch
Rodiče	Heinrich Radbruch
Funkce	Federální ministr spravelnosti (1921–1922) Reich Minister of Justice (1921–1922) Reich Minister of Justice (srpen 1923 – listopad 1923) člen Říšského sněmu Výmarské republiky
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pro případy rozporu mezi přirozeným právem a právem platným uvedl tezi, která se vžila pod názvem Radbruchova formule: „Konflikt mezi spravedlností a právní jistotou patrně lze řešit jen tak, že pozitivní právo, zajišťované předpisy a mocí, má přednost i tehdy, pokud je obsahově nespravedlivé a neúčelné, vyjma toho, jestliže rozpor mezi pozitivním zákonem a spravedlností dosáhne tak nesnesitelné míry, že zákon musí jako ,nenáležité právo’ spravedlnosti ustoupit.“[1]