Gustav Frištenský

Narodil se jako jedno ze šesti dětí v obci Kamhajek (součást obce Křečhoř),[2] kde jeho otec Alois Fridsteinský si vzal Kateřinu Choděrovou.[3] Ve čtrnácti letech ho rodiče poslali na učení ke kováři. Zde mu jeden ze starších spoluučňů nastražil žhavou podkovu, která mu způsobila vážné popálení ruky. Po tříměsíční domácí léčbě se již do kovárny nevrátil, ale šel do učení na řezníka. Po vyučení vyrazil, jak bylo tehdy zvykem, na zkušenou do světa. Místo dostal v Brně u řezníka a uzenáře Moritze Soffera. Zde po krátkém čase začal navštěvovat místní Sokol a atletický klub Hellas.

Miroslava Frištenská, choť Gustava Frištenského

V roce 1900 vyhrál svůj první mezinárodní závod, který se konal v Praze. O tři roky později se stal amatérským mistrem Evropy, když v Rotterdamu vyhrál v řeckořímském zápase.[4] V té době měřil 186 centimetrů a vážil 94 kilogramů. Jeho vítězství však mělo i stinnou stránku, po návratu do vlasti zjistil, že jeho místo řeznického tovaryše bylo obsazeno. V převážně německém Brně byl pro Frištenského velký problém sehnat si novou práci a úspory pomalu docházely. Asi po půl roce tak kývl na jednu z četných nabídek a vydal se na dráhu profesionálního zápasníka. Od roku 1917 žil v Litovli, kde se oženil s dcerou sládka litovelského pivovaru Miroslavou Ellederovou (1888–1947)[5]. Vlastnil statek v Lužicích u Šternberka, který mu byl jako součást Sudet po Mnichovské dohodě v roce 1938 zabaven. Po roce 1945 mu byl statek navrácen, ovšem vypleněný Rudou armádou a poté byl kolektivizován.[2]

Později zápasil v USA a vystupoval v cirkusech (např. ve známém cirkusu Kludský[2]), v roce 1929 se stal profesionálním mistrem Evropy, když vyhrál v pražské Lucerně.[2]

Gustav Frištenský vystupoval jako herec ve dvou filmech:[6]

• 1927 Pražský kat (role kata Jana Mydláře)
• 1929 Boží mlýny (role kováře Drastila)

Za druhé světové války podporoval finančně odbojovou činnost. Byl zatčen a vyslýchán, měl být transportován do koncentračního tábora. Díky úplatku byl propuštěn.[7] Po válce byl oceněn Záslužným křížem za práci pro osvobození vlasti v době Protektorátu.[8]

socha před sokolovnou v Litovli

hrob rodiny Frištenských v Litovli

Po roce 1945 vystupování zanechal. Po válce rozdělil svých 150 000 Kč ženám po zemřelých četnících. Roku 1947 ovdověl.[2] V roce 1956 obdržel titul Zasloužilý mistr sportu.[9] Zemřel 4. dubna 1957 v Litovli, kde je pochován. Před sokolovnou v Litovli má sochu. [2]

V posledních třiceti letech života patřil k jeho přátelům básník Petr Bezruč. I když se oba lišili povahou, vzděláním a životním zaměřením, vzájemně k sobě cítili úctu a sympatii. [10] Když zemřel, rozloučil se s ním Bezruč v kondolenčním listu :

Zápasu se věnovali také jeho bratři František, Josef a Karel. V divadelní hře Dobytí severního pólu mu byl vytvořen fiktivní bratranec - „potah, nosič a primitiv“ Varel Frištenský.

• LACINA, Jiří; PRACHAL, Jaroslav. Gustav Frištenský - Příběhy nejslavnějšího českého zápasníka. 1. vyd. Praha: Olympia, 1970. 203 s.
• KIRCHNER, Jaroslav. Hvězdy českého sportu I.. 1. vyd. Praha: Fragment, 2000. 64 s. ISBN 80-7200-471-9.
• DITRYCH, Břetislav. S pozdravem Síle zdar Gustav Frištenský. 1. vyd. Praha: Knižní klub, 2003. 415 s. ISBN 80-242-1109-2.
• FRIŠTENSKÁ, Zdenka; ŠEVČÍK, Pavel. Silný jako Gustav Frištenský. 1. vyd. Štíty: Veduta, 2011. 203 s. ISBN 978-80-86438-38-2.
• 100 let českého sportu 1918-2018. 1. vyd. Praha: Olympia, 2018. 400 s. ISBN 978-80-7376-521-7. S. 45.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Gustav Frištenský na Wikimedia Commons
• Web o Gustavu Frištenském
• POHNUTÉ OSUDY: Legendárního siláka Gustava Frištenského věznili nacisti a trápili komunisti