Gufero

Gufero má kruhový tvar. Uprostřed je otvor pro hřídel. Je tvořeno kovovou výztuží, která je obalena pryží.[3] Ta zajišťuje dosednutí do vnější úložné díry.[2] Užší část dosedající na hřídel je zvenku na pryžové části obalena radiální pružinou, která zajišťuje přítlak na hřídel.[3]

Gufero slouží k těsnému oddělení dvou prostředí, které mají stejný, nebo odlišný obsah (např. voda x plyn, olej x plyn).[2]

Používá se například u jednoduchých dvoudobých motorů k utěsnění prostoru klikové skříně od skříně převodové. Zabrání tak nežádoucímu úniku palivové směsi z klikové skříně do převodovky a taktéž nežádoucímu úniku oleje z převodovky do klikové skříně. Z důvodu tření mezi guferem a otáčející se hřídelí se po určité době gufero opotřebí a je třeba ho vyměnit za nové.^[zdroj?]

Z hlediska Československé státní normy 02 9401 jsou definovány tři provedení hřídelového těsnění:

• G - Gufero,
• A - Andeco,
• GP - Gufero s prachovkou.[4]

• R_a=0,8 pro obvodovou rychlost do 2 m·s⁻¹
• R_a=0,4 pro obvodovou rychlost od 2 do 4 m·s⁻¹
• R_a=0,2 až 0,4 pro obvodovou rychlost od 4 do 12 m·s⁻¹

Hřídelové těsnící kroužky se vkládají do úložné díry ručně a následně je možné je přiklepnout[5].[2] Před instalací na hřídel se doporučuje styčné plochy promazat.[6][5]

Gufero vzniklo na počátku 20. století v Rakousku. Vyvinul ho rakouský inženýr Walther Simmer, který od roku 1919 pracoval v koželužně Carl Freudenberg & Co. ve Weinheimu. Zde vyvinul stroj pro zpracování kůží v solných roztocích. Plstěné těsnící kroužky ložisek, ale zničil louh a tak Walther Simmer vyvinul lepší kroužky z plstě, chromočiněné usně[7] a korku. V roce 1929 si tyto kroužky objednala automobilka Alder a Daimler. Simmer sám pracoval na vývoji nových strojů, kde by bylo možno tyto kroužky využít. V roce 1929 pak vyvinul verzi kroužku, která je velmi podobná té současné. Měla již pevné tělo a těsnící pružinu. V roce 1932 pak Carl Freudenberg založil firmu na výrobu kroužků nazvanou Simrit. Ta v roce 1936 nahradila přírodní materiály vhodnější syntetická pryž. O dva roky později byla tato pryž nahrazena pryží Perbunan, který odolává oleji[8] a výrobek byl patentován. Od té doby je gufero známo v německy mluvících zemích a v automobilovém průmyslu jako Simmeringe respektive česky simerink[9].[10] Slovo, respektive obchodní značku vymyslel sám vynálezce a spojil v ní svoje příjmení a název rakouské obce Semmering, která byla v té době známa díky automobilovým závodům.[11] Těsnící kroužky se nepoužívaly jen v automobilovém průmyslu, ale všude tam, kde bylo potřeba těsnit hřídel a ložiska.[12]

Po válce založil Walther Simmer se svými syny v rakouském Kufsteinu vlastní firmu na výrobu kroužků nazvanou Simmerwerke KG. V té době se vyráběly podobné kroužky i v Československu, konkrétně v národním podniku Baťa pod obchodním označením Gufero.[13] V roce 1949 přešla výroba kroužků pod národní podnik Svit a následně pod n. p. Rudý říjen.[14] Vedle Gufer se v té době dovážely i rakouské Simmerringy a v národním podniku Deza se vyráběl jiný typ označený jako Andeco.[15] Firma Wlthera Simmera se v Rakousku rozrůstala a ve druhé polovině padesátých let již čítala 300 zaměstnanců a miliony vyprodukovaných kusů. V Československu převzal v 60. letech výrobu gufer a andec národní podniku Gumokov.[16] Výroba zde pokračovala ještě v letech 70.[17] V roce 1983 pak Simmerwerke KG přebírá původní Simmerův zaměstnavatel a v roce 2017 patří obchodní značka německé firmě Freudenberg Sealing Technologies[11].[12]

Od roku 1992 je GUFERO v České republice ochranou známkou.[18]

• 
  Gufero s prachovkou, vnitřek
• 
  Gufero do pračky ROMO