Guéridon

Guéridon (z franc.) je přídavný stolek nebo stojan ve tvaru kandelábru nebo zdobené nohy, kterých může být i víc; kandelábr někdy nahrazuje socha či figurální motiv. Může sloužit jako servírovací stolek na nápoje nebo kontejner na květiny (pak se jeho termín prolíná s figurální žardiniérou), jindy slouží jako podstavec pro lampu či svíci, pak může být nazván girandola.

Pár guéridonů s postavami puttů před krbem, zámek Caputh u Postupimi, kolem 1720

Historie

Guéridon se rozvíjel při luxusním stolování, a dále se odvozoval z chrámového stojanu na velikonoční svíci (paškálu), pulpitů a podstavců ve tvaru služebných soch. V Evropě se začal používat v období renesance a manýrismu. Renesanční guéridon bývá masivní, má architektonický tvar římského sloupu s patkou a hlavicí, stély či obelisku. Od druhé poloviny 17. století byl na dvoře krále Ludvíka XIV. zaveden francouzský termín guéridon, který podle britské encyklopedie[1] označoval mladého afrického ženicha a stolek v barokním interiéru byl především figurou černocha nebo Maura jako dřevořezba nebo kamenná plastika. Řezaný figurální podstavec ovšem může mít podobu různých služebníků (mouřenín, otrok, zajatec - osmanský Turek), nebo mytologické postavy či zvířete. Nejčastější jsou guéridony v období od 18. století do historismu 19. století.

Typy

  • drobný troj- až čtyřnohý stolek s dekorativně zdobenou deskou (intarzií, mozaikou) nebo s odklápěcím poklopem baru, či samotná trojnožka s chladicí nádobou;
  • dvounohý přízední stolek s párovými figurami nosičů
  • kandelábr jako samostatná nebo párová stabilní dekorace interiéru nebo exteriéru, často kamenná či štuková
  • figurální kandelábr antropomorfní: mytologická postava, anděl, Maur, zoomorfní: slon, želva, labuť, ryba apod.
  • funkcionalistický stohovatelný stolek ze dřeva či plastu[2].

Materiály

  • dřevo - dřevořezba často zlacená, deska intarzovaná nebo vykládaná mozaikou, také skleněná
  • kámen - pískovec, mramor a jiné dekorativní minerály: lapis lazuli, jaspis,...
  • kovy - často zlacený bronz v kombinaci se dřevem, mosaz nebo železo; od 19. století také slitiny niklu
  • kamenina nebo porcelán

Galerie

Odkazy

Reference

Literatura

  • Milan Togner: Historický nábytek: terminologický slovník historického nábytku od gotiky po počátek XX. století: materiálová skladba-technologie-typologie a slohové projevy. Nakladatelství Datel Olomouc 1993, s. 40-41, 62.
  • Ottův slovník naučný, sv.38, 1907, s. 588 online

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.