Grotte di Frasassi

V jeskyni je celoročně stálá teplota +14 ° C přičemž relativní vlhkost se blíží 100%. Jeskyně Frasassi jsou oblíbené kvůli bohaté krápníkové výzdobě, vyplňující obrovské prostory. Jedny z nejpůsobivějších míst jsou Sala delle Candeline (česky „Síň svící“) s velkým množstvím drobných stalaktitů na stropě nebo Sala dell′Infinito (česky „Síň nekonečna“), plná majestátních stalagnátů. Ty připomínají sloupy, které jakoby podpírají strop jeskyně.

Sala delle Candeline - Síň svící

Součástí jeskynního systému je tzv. Propast Ancona (italsky L´Abiso Ancona), monumentální vnitřní prostora o rozměrech 120 x 180 metrů a výšce 200 metrů. Dno dutiny, která patří k největším podzemním prostorám nejen na evropském kontinentě, ale i ve světě, je zavaleno bloky horniny, která se zřítila v průběhu tisíciletí. Uprostřed této prostory se nacházejí mimořádně velké stalagmity o průměru 2 - 5 metrů a výšce od 1,5 až do 20 metrů, přezdívané I Giganti (Obři).[3] Za Propastí Ancona se terén snižuje do další prostory, která je dlouhá 200 metrů a proto se jí říká Sala dei duecento či Sala 200 (Síň dvě stě). V této dutině jsou též zajímavé krápníkové útvary, mezi něž patří například sněhobílé Niagarské vodopády (Cascata del Niagara). Uprostřed Síně dvě stě stojí 15 metrů vysoký stalagmit, nazývaný Obelisk (L´Obelisco) [3]

Jeskyně obývá množství živočichů – netopýři, obojživelníci i bezobratlí. Například netopýři druhu Miniopterus schreibersii zde vytvářejí kolonii o celkovém počtu až 12 000 jedinců. V jeskyni se také vyskytují specifické italské druhy mloků - mlok jeskynní (Speleomantes italicus), mlok brýlatý (Salamandrina terdigitata) a italský vodní mlok Lissotriton italicus.

Celkem bylo na této lokalitě registrováno 67 druhů, mezi nimi i několik druhů endemických. Endemickým druhem je například malý jeskynní korýš Niphargus frassasianus, který žije v podzemních jezírkách se sirnatou vodou.

• 
  Italský jeskynní mlok Speleomantes italicus
• 
  Netopýr Miniopterus schreibersi
• 
  Mlok brýlatý (Salamandrina tergididata)
• 
  Niphragus ictus, příbuzný frasasského korýše

Jeskyně je otevřena s výjimkou několika dnů celoročně. V období od března do října se prohlídky konají v každou celou hodinu od 10 do 17 hodin, v měsíci srpnu dokonce v intervalu 10 minut. V zimním období od začátku listopadu do konce února se v pracovní dny konají pouze dvě prohlídky - v 11.30 a v 15.30 hod., více možností je o víkendu. Plné vstupné činilo v roce 2016 15,50 eur. Správa jeskyně umožňuje za vyšší poplatek také delší a náročnější prohlídku podzemních prostor, které jsou běžným návštěvníkům nepřístupné.[4]

Vypráví se, že kdysi u nedalekého opatství San Vittore žili mladík a dívka, kteří byli do sebe zamilovaní. Jejich rodiny však byly znepřátelené a bránily jim v lásce. Mladí lidé, když neviděli jiné řešení, v zoufalství uprchli soutěskou do kopců, kde se usadili poblíž jeskyně a začali zde spokojeně žít. Jednou večer při západu slunce se mladá žena vydala do hloubi jeskyně dále, než obvykle. Najednou ji uchvátila jakási zlá síla a ona omdlela. Když se probrala, zjistila, že místo své tváře má hlavu kozy. Mladý muž, který v té době byl dál od jeskyně, najednou zaslechl tichý hlas, který mu šeptal, že jeho žena se proměnila v ducha a již nikdy nebude moci opustit jeskyni. Muž se zoufale rozběhl k jeskyni, když ale dorazil ke vchodu, jeho tělo náhle změnilo barvu a on se proměnil v kámen. Od té doby tam ten kámen stojí jako strážce jeskyně. Vždy večer při západu slunce jsou v údolí slyšet výkřiky a stromy a kameny se začnou otřásat.[5]