Greene Vardiman Black

Greene Vardiman Black (3. srpna 1836 Winchester, Illinois – 1915), běžně známý jako G. V. Black, je znám jako jeden ze zakladatelů moderní stomatologie.[1] Narodil se poblíž Winchesteru ve státě Illinois 3. srpna 1836 Williamovi a Mary Blackové. Svůj raný život strávil na farmě, kde se začal zajímat o přírodu. Ve věku 17 let začal Black studovat medicínu s pomocí svého bratra, doktora Thomase G. Blacka. V roce 1857 se setkal s doktorem J. C. Speerem, který ho naučil práci zubního lékaře. Po občanské válce, ve které sloužil jako průzkumník Unie, se přestěhoval do Jacksonville v Illinois (1864). Po usazení zde zahájil svou kariéru v zubním lékařství. Tento obor studoval po tehdy běžnou dobu 20 měsíců následovaných praxí.[2] Od roku 1890 učil na zubním oddělení na univerzitě v Iowě a poté se přestěhoval do Chicaga.

Greene Vardiman Black
Fotografie G. V. Blacka v CDC
Narození	3. srpna 1836 Winchester
Úmrtí	31. srpna 1915 (ve věku 79 let) Chicago
Povolání	lékař, zubní lékař a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatel	Northwestern University Dental School
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zkoumal mnoho důležitých témat stomatologie, včetně příčin zubní fluorózy[3] či ideálních způsobů preparací kavit. Jedním z jeho mnoha vynálezů byla zubní vrtačka s nožním pohonem. Je také známý svými principy preparací zubů, ve kterých popisuje správné metody přípravy zubů na výplně. Tyto metody využívaly vědecké principy k maximalizaci rezistence a retence amalgámové výplně a k minimalizaci možnosti zlomenin. Zároveň respektovaly anatomii zubů, aby došlo k minimální expozici zubní dřeně.[4] Blackova fráze „extension for prevention“ (v češtině používaná jako termín preventivní extenze) je v zubařské komunitě dodnes známá a představuje Blackovu myšlenku, že by zubní lékaři měli preventivně rozšířit preparaci i do drážek a jamek, které nejsou v současné chvíli zasaženy zubním kazem, aby došlo k prevenci rozvoje kazu v těchto místech. V současnosti došlo ke změně pohledu a lékaři se mnohem více zaměřují na minimální zásahy do tvrdých zubních tkání. Black publikoval své myšlenky v textu Manual of Operative Dentistry v roce 1896.

Dále vytvořil „Blackovu klasifikaci kazivých dutin,“ která je používána lékaři dodnes. Od té doby byla do tohoto systému přidána pouze jedna kategorie.

Blackova klasifikace kazů

Blackova socha v Lincoln Parku

Blackova klasifikace kazivých dutin:

• Kazy první třídy zasahující jamky a fisury na okluzní ploše stoliček a třenových zubů a kazy ve foramen caecum.
• Kazy druhé třídy postihující aproximální povrch stoliček a premolárů.
• Kazy třetí třídy ovlivňující aproximální povrchy frontálních zubů, aniž by došlo k poškození růžků.
• Kazy čtvrté třídy zasahující aproximální plochy frontálních zubů, kde zároveň došlo k poškození či ztrátě růžku.
• Kazy páté třídy postihující krčkovou část zubů.
• Kazy šesté třídy (přidány později) postihující hroty hrbolků stoliček, premolárů a špičáků.

Kromě vývoje pravidel pro preparaci kavit experimentoval Black se složením amalgámu.[4] Po letech výzkumu vydal Black v roce 1895 svůj vyvážený amalgámový vzorec (v originále balanced amalgam formula). Tento vzorec a jeho variace se rychle stali zlatým standardem amalgámů a zůstali jím téměř 70 let.[5] Blackův syn Arthur pokračoval v odkazu svého otce pokračováním ve výzkumu nebo získáním podpory pro rozvoj zubních věd. Výsledkem jeho práce bylo také ustanovení povinnosti vysokoškolského vzdělání pro zubní lékaře.[6]

Greene Vardiman Black byl druhým děkanem Northwestern University Dental School[4] kde jeho portrét visel až do uzavření školy v roce 2001. Jeho sochu můžeme nalézt na jižním okraji chicagského Lincoln Parku. 25. února 1995 byl také uveden do Mezinárodní síně slávy zubního lékařství Akademie Pierra Faucharda.