Green Bay Packers

Packers získali 13 mistrovských titulů[6], nejvíc ze všech týmů NFL (další nejbližší je Chicago Bears s devíti). První tři získali po skončení základní části, další šest ve finálových zápasech NFL a poslední čtyři v Super Bowlech. Také jsou jediným klubem v NFL, který získal tři tituly po sobě a to hned dvakrát (1929–31 a 1965–67).

Po těsném neúspěchu v roce 1927 získává Lambeaův tým první titul o dva roky později. Packers za celou sezónu neprohráli, ve třinácti zápasech pouze jednou remizovali a hned osmkrát nedovolili soupeři skórovat ani bod. Titul obhájili v letech 1930 a 1931, když předčili soupeře z New Yorku a Chicaga. Mike Michalske, Johnny McNally, Cal Hubbard nebo Arnie Herber, všichni budoucí členové Fotbalové síně slávy, byli oporami klubu v této době. Jedním z mnoha výjimečných rekordů této éry bylo třicet za sebou jdoucích zápasů bez porážky na domácím stadionu, což je stále platný rekord NFL[7].

Don Hutson v dresu Packers; po ukončení kariéry v roce 1951 bylo jeho číslo prvním, které Packers vyřadili z nabídky

Příchod Split enda Dona Hutsona z Alabamy v roce 1935 dal Lambeauovi a Packers do rukou nejobávanější ofenzivní zbraň v celé soutěži. Hutson se podílel na vzniku přihrávkových vzorů a také díky tomu se stal osmkrát nejlepším ligovým wide receiverem a Packers pomohl k titulům v letech 1936, 1939 a 1944. Univerzální Hutson v roce 1940 rovněž zaznamenal nejvíc interceptionů ze všech hráčů NFL. Když roku 1945 skončil, zůstalo po něm 18 rekordů NFL, z nichž mnohé stále platí[8]. V roce 1951 bylo jeho číslo 14 jako vůbec první v historii Packers navždy vyřazeno a Hutson byl při otevírání Fotbalové síně slávy v roce 1963 zařazen mezi první zvolené hráče.

Po Hutsonově odchodu nebyl Lambeau schopen zastavit strmý sestup Packers a po sezóně 1949 rezignoval. Gene Ronzani ani Lisle Blackbourn neobnovili bývalé kouzlo Packers, a to ani přesto, že v roce 1957 byl otevřen nový stadion. Nezdary vyvrcholily v sezóně 1958, kdy tým pod trenérem Rayen McLeanem zaznamenal bilanci 1-1-10, nejhorší v historii Green Baye[9].

2. února 1959 najali Packers asistenta New York Giants Vince Lombardiho na pozici hlavního trenéra a generálního manažera, a tím nastartovali okamžitý obrat. Lombardi stvořil tým desetiletí, jenž během sedmi sezón získal 5× mistrovský titul včetně dvou Super Bowlů. Během této éry zazářili v ofenzívě hráči jako Bart Starr, Jim Taylor, Carroll Dale, Paul Hornung, Forrest Gregg a Jerry Kramer, a v defenzívě třeba Willie Davis, Henry Jordan, Willie Wood, Ray Nitschke, Dave Robinson nebo Herb Adderley.

V prvním utkání pod Lombardim 27. září 1959 Packers porazili Chicago Bears 9:6. Po dvou dalších vítězstvích následovalo pět porážek, ale zbytek zápasů Packers získali ve svůj prospěch a díky bilanci 7-5 si připsali první kladnou sezónu od roku 1945. Za tento počin byl Lombardi poprvé vyhlášen Trenérem roku.

Příští sezónu Packers pod vedením Paula Hornunga získali titul v divizi NFL West a ve finále se střetli s Philadelphií Eagles. V závěru dramatického utkání Packers prohrávali o 4 body, když Chuck Bednarik tackloval Jima Taylora pouhých 9 yardů od endzóny a v ten moment vypršel čas. Hráči Green Baye prohlásili, že "zápas neprohráli; byli na cestě k vítězství, když jim prostě došel čas."

Packers se znovu dostali až do NFL Championship game, kde se střetli s New York Giants, ale poprvé v historii na svém domácím stadionu. Green Bay skórovalo ve druhé čtvrtině 24 bodů včetně rekordních devatenácti bodů Paula Hornunga, který byl pro utkání speciálně "zapůjčen" z Armády. Packers nakonec převálcovali Giants 37:0 a získali první titul od roku 1944[10].

Výborné forma se přenesla i do ročníku 1962 a po deseti vítězstvích v řadě Packers ukončili základní část s bilancí 13-1. Díky konzistentním výkonům se Lombardiho Packers stali prominentním týmem NFL a dokonce se objevili na obálce časopisu Time 21. prosince 1962[11]. Krátce po této události se znovu střetli ve finále NFL s New York Giants v mnohem brutálnějším utkání než předchozí rok, nicméně Jerry Kramer a Jim Taylor pomohli k vítězství 16:7 a obhajobě titulu.

Po dvouleté přestávce se Packers znovu dostali až do finále NFL, když v boji o titul ve Western Conference zdolali Baltimore Colts. Toto utkání je známé kontroverzním momentem, kdy za stavu 7:10 pro Colts vyrovnal Don Chandler proměněným field gólem, ačkoliv míč šel evidentně mimo. Od příští sezóny pak byly brankové tyče prodlouženy. Po vítězství v prodloužení 13:10 čekali na Green Bay obhájci titulu Cleveland Browns, které zdolali 23:12 a získali třetí titul v Lombardiho éře.

Pod vedením Nejužitečnějšího hráče sezóny, quarterbacka Barta Starra, Packers prošli základní částí s bilancí 12-2 a opět se dostali do Finále NFL, kterým ale tento ročník poprvé v historii nekončil. V závěru zápasu proti Dallas Cowboys za stavu 34:27 se soupeř zastavil na 2-yardové linii a utkání hrozilo prodloužení. Při čtvrtém downu ovšem Don Meredith zachytil interception a tím rozhodl o vítězství Green Baye. V historicky prvním Super Bowlu pak Packers porazili vítěze AFL Kansas City Chiefs suverénně 35:10, když ve druhém poločase skórovali díky třem touchdownům 21 bodů a soupeř 0.

Sezóna 1967 byla poslední pro Vince Lombardiho jako hlavního trenéra Packers. Ve finále konference se Green Bay znovu střetlo s Dallas Cowboys v zápase přezdívaném jako "Ice Bowl" kvůli brutálně chladnému počasí, které panovaly toho dne na stadionu Lambeau Field. Kromě extrémních klimatických podmínek vešel do historie také jako jeden z nejlepších zápasů americké fotbalu. 16 sekund před koncem quarterback sneak Barta Starra přinesl vítězství Packers 21:17 a zisk třetí konferenčního titulu v řadě – mety, kterou se nikdy jinému týmu nepodařila zdolat. V Super Bowlu II proti Oakland Raiders se Packers dostali proměněným field gólem do vedení a bez problémů svůj náskok nadále navyšovali. Nakonec zvítězili 33:14 a Bart Starr byl podruhé za sebou vyhlášen Nejužitečnějším hráčem Super Bowlu.

Po utkání Lombardi odstoupil z pozice hlavního trenéra a na jeho místo byl jmenován Phil Bengtson. Následující sezónu pak působil jako generální manažer, aby v roce 1969 z Green Baye odešel, a stal se trenérem a menšinovým vlastníkem Washington Redskins. Po Lombardiho smrti 3. září 1970 byl trofej pro vítěze Super Bowlu pojmenována právě po něm na počest jeho a jeho týmu. Stadion Lambeau Field se nachází na adrese 1265 Lombardi Avenue, protože bývalá Highland Avenue ve městě Green Bay byla takto přejmenována v roce 1968.

V následujícím čtvrtstoletí po Lombardiho odchodu zažili Packers jen málo úspěchů. Během 24 sezon měli pětkrát aktivní bilanci, z toho jednou ve zkrácené sezóně 1982. V play-off se objevili dvakrát, zvítězili pouze v jediném utkání. Během této doby s u kormidla vystřídalo pět hlavních trenérů – Phil Bengtson, Dan Devine, Bart Starr, Forrest Gregg a Lindy Infante – z nichž dva (Starr a Gregg) byli bývalí hráči z Lombardiho éry a jeden (Bengtson) bývalý kouč. Každý z těchto mužů dovedl Packers k horšímu výsledku než jeho předchůdce.

Pro tuto dobu jsou také typická špatná personální rozhodnutí. První příklad je z roku 1974, kdy Dan Devine jako generální manažer poslal pět práv volby v draftech 1975 a 76 do Los Angeles Rams výměnou za quarterbacka John Hadla, který v Green Bay následně strávil pouze jeden a půl sezóny[12]. Druhý příklad je z roku 1989, kdy byli v draftu k dispozici hráči jako Barry Sanders, Deion Sanders nebo Derrick Thomas, ale Packers si vybrali offensive linemana Tonyho Mandariche jako druhého hráče celkově. I přes vysoká očekávání Mandarich nikdy nepředvedl výkony, které se od něj očekávaly, a stanice ESPN ho v pořadu "25 největších sportovních propadáků všech dob" zařadila na 3. místo[13].

Brett Favre

Špatná rozhodnutí Packers vyústila v příchod nového generálního manažera Rona Wolfa, který převzal plnou kontrolu nad fotbalovými operacemi v průběhu sezóny 1991. Před startem sezóny 1992 pak jako nového hlavního trenéra Wolf najal Mikea Holmgrena, bývalého ofenzivního koordinátora San Francisca 49ers.

Krátce poté Wolf získal quarterbacka Bretta Favrea z Atlanty Falcons za právo volby v prvním kole draftu. Favre nahradil zraněného Dona Majkowskiho a přivedl Packers k obratu v utkání s Cincinnati Bengals. Od té chvíle se stal startujícím hráčem a tuto pozici si udržel až do konce sezóny 2007. Stal se tak rekordmanem NFL, kdy v dresech Packers, Jets a Vikings odehrál 297 zápasů v řadě za sebou jako startující hráč a tuto sérii ukončil až v průběhu sezóny 2010.

Packers dosáhli v sezóně 1992 na bilanci 9-7, a definitivně potvrdili návrat ke špičce, když v roce 1993 přivedli Reggieho Whitea, pravděpodobně nejcennějšího volného hráče v historii NFL: White věřil, že Wolf, Holmgren a Favre vedou klub ke světlým zítřkům. S Whitem v sestavě se Packers dvakrát dostali do druhého kola play-off, jenže jak v roce 1993, tak i 1994 vypadli s Dallas Cowboys. V roce 1995 pak získali titul v divizi NFC Central, poprvé od sezóny 1972. Následně vyřadili bývalý Favreho klub Atlantu Falcons 37:20, poté obhájce Super Bowlu San Francisco 49ers 27:17, ale ve finále konference znovu podlehli Cowboys 27:38.

V sezóně 1996 byla proměna Packers dokonána. Tým si v základní části připsal bilanci 13–3, nejlepší z celé ligy, a tím také výhodu domácího prostředí pro celé play-off. Mohl se také pyšnit nejlepším útokem, nejlepší obranou a nejlepším special teamem v čele s držitelem Heismanovy trofeje Desmondem Howardem. Po relativně snadném vítězství nad 49ers 35:14 si v utkání přezdívaném "Ice Bowl 2" poradili také s Carolinou Panthers 30:13. V Super Bowlu XXXI pak přehráli New England Patriots 35:21 a získali dvanáctý titul. Howard byl zvolen Nejužitečnějším hráčem utkání za svůj kickoff return vrácený do touchdownu, který definitivně zastavil snahu Patriots o obrat. V roce 2007 panel expertů vyhlásil Packers z roku 96 jako šestý největší tým, který kdy hrál Super Bowl.

Následující sezónu Packers zopakovali svou bilanci 13-3 a získali druhý titul v konferenci NFC v řadě. Po zdolání Tampy Bay Buccaneers 21:7 a 49ers 23:10 se v Super Bowlu XXXII postavili Denver Broncos s Johnem Elwayem v čele a prohráli 24:31.

V sezóně 1998 si Packers připsali v základní části 11 vítězství a 5 porážek, a v prvním kole play-off se střetli se San Franciscem. Bylo to již čtvrté setkání těchto dvou týmů v play-off během čtyř let, a šesté celkově od sezóny 1995. Packers zvítězili ve všech předchozích zápasech a média spekulovala, že další porážka 49ers bude stát jejich hlavního trenéra Stevea Mariucciho místo. Na rozdíl od předchozích utkání toto mělo vyrovnaný průběh a vedení se přelévalo z jedné strany na druhou. V čase 4:19 před koncem základní hrací doby zakončil Brett Favre 89 yardů dlouhý drive touchdownovou přihrávkou na wide receivera Antonia Freemana. Za toho stavu by Packers postupovali, jenže quarterback 49ers Steve Young se nenechal zahanbit a ještě před vypršením hrací doby dovedl svou ofenzívu k touchdownu, když Terrell Owens pouhé 3 sekundy před koncem zachytil přihrávku mezi několika obránci. Utkání nicméně poznamenala jedna kontroverzní událost: během vítězného drivu se wide receiver 49ers Jerry Rice dopustil fumblu, který rozhodčí chybně označili jako "down by contact". Televizní záznamy potvrdily toto podezření, načež NFL následující sezónu zavedla pro rozhodčí systém kontroly pomocí videa. Kromě toho tento moment znamenal také konec éry Packers. O několik dní později Mike Holmgren opustil Green Bay a stal se viceprezidentem, generálním manažerem a trenérem Seattle Seahawks. Mnozí z jeho realizačního týmu odešli s ním a Reggie White následně ukončil kariéru (i když se v roce 2000 upsal na jednu sezónu Carolině Panthers). V letech 1999 a 2000 tak tým musel najít novou tvář, když ho opustilo tolik lidí zodpovědných za zisk Super Bowlu.

Nový trenérem se stal Ray Rhodes, který si nejprve vysloužil pověst kvalitního defenzivního koordinátora a také v letech 1995–1998 vedl Philadelphii Eagles. Ron Wolf věřil, že zkušený a k hráčům přívětivý Rhodes bude dobře pasovat k veteránům Packers, jenže byl po jedné sezóně a bilanci 8-8 vyhozen. Wolf totiž navštívil trénink v závěru sezóny 1999 a zjistil, že rhodesův styl je moc pohodlný a měkký, a v klubu začíná panovat příliš pohodlná atmosféra.

Pro sezónu 2000 Wolf nahradil Rhodese Mikem Shermanem. Sherman nikdy předtím netrénoval žádný fotbalový tým na jakékoliv úrovni a byl pro kuloáry NFL poměrně neznámý. Jeho jediná zkušenost v profesionálním americkém fotbalu spadala do let 1997–98, kdy byl trenérem tight endů Packers. Roku 1999 pak následoval Mikea Holmgrena do Seattlu, kde se stal koordinátorem ofenzívy, ale nevybíral akce během zápasů. Wolf vyzdvihoval především jeho organizační schopnosti a smysl pro detail. Sherman odstartoval svou první sezónu pomalu, jenže Packers získali poslední čtyři zápasy základní části a skončili s bilancí 9 vítězství a 7 porážek. Brett Favre si pochvaloval atmosféru, kterou do kabiny vnesl a fanoušci začali být optimističtí ohledně budoucnosti. Jenže v přestávce mezi sezónami Wolf oznámil, že rezignuje na funkci generálního manažera po Draftu 2001. Prezident Packers Bob Harlan byl překvapen Wolfovou rezignací a neměl za něj žádnou náhradu. Harlan preferoval strukturu, kterou založil v roce 1991: generální manažer řídil fotbalové operace a najímal hlavního trenéra. Ale se změnami, které proběhli v sezóně 2000, byl Harlan nucen stanovit novou filozofii. Wolf doporučil, aby jeho pozici dostal Sherman. Přestože nechtěl, nakonec Harlan souhlasil s wolfovými argumenty a od ročníku 2001 se Sherman stává generálním manažerem a zároveň hlavním trenérem.

V letech 2001–04 vytvořil Sherman z Packers respektovaný tým úspěšný v základní části, který se opíral o Bretta Favrea, Ahmana Greena a silnou offensive line. Jenže Shermanovy týmy pokaždé zklamaly v play-off. Až do sezóny 2003 Packers nikdy neprohráli domácí utkání play-off od jeho ustavení v roce 1933 (z 13 zápasů 11 vyhráli na Lambeau Field a dva v Milwaukee). Tato série skončila 4. ledna 2003, když Atlanta Falcons porazila Packers 7:27 ve NFC Wild Card Game. Green Bay také ztratilo domácí zápas proti Minnesotě Vikings o dva roky později.

Na konci sezóny 2004 se Sherman zdál přepracovaný, občas měl problémy komunikovat s hráči během trénink, a zároveň s nimi vyjednávat smlouvy. Harlan došel k závěru, že obě funkce naráz jsou pro jednoho muže příliš a Shermana odvolal z funkce generálního manažera, ale hlavním trenérem zůstal. Ze Seahawks byl najat viceprezident fotbalových operací Ted Thompson, jenž se stal novým výkonným viceprezidentem, generálním manažerem a ředitelem fotbalových operací. Vztahy mezi Shermanem a Thompsonem se zhoršily poté, co Thompson okamžit začal s přebudováním kádru Green Baye. Po mizerné sezóně 4-12 Thomspon Shermana propustil a najal Mikea McCartyho, bývalého koordinátora ofenzívy 49ers, jako nového hlavního trenéra. McCarthy v roce 1999 působil u Packers jako trenér quarterbacků.

Bývalý tight end Packers Bubba Franks v akci v sezóně 2007

Po neúčasti v play-off 2006 Brett Favre oznámil, že se vrátí následující rok: sezóna 2007 nakonec byla jednou z nejúspěšnějších v jeho kariéře. Packers získali 10 z prvních 11 zápasů a základní část zakončili s bilancí 13-3, čímž dostali volno pro první kolo play-off. Pasový útok vedený Favrem a podporovaný skupinou velmi dobrých wide recieverů posunul Packers na druhé místo v konferenci NFC za Dallas Cowboys a třetí v rámci celé ligy. Running back Ryan Grant vyměněný z New York Giants za právo volby v 4. a 6. kole draftu naběhal v deseti zápasech 956 yardů a skóroval 8 touchdownů. V Divisional playoff round v husté sněhové vichřici porazili Packers Seahawks 42:20, když Grant získal přes 200 yardů a 3 touchdowny, zatímco Favre přihrál na další 3 touchdowny. 20. ledna 2008 se poprvé po deseti letech Packers utkali o konferenční titul v Green Bayi s New York Giants. Zápas prohráli v prodloužení 20:23 field gólem Lawrence Tynese. Toto byl poslední zápas Bretta Favrea v dresu Packers, přičemž jeho poslední akcí byla interception v prodloužení. Mezitím v prosinci 2007 podepsal Thompson pětileté prodloužení smlouvy a 5. února 2005 trenér McCarthy rovněž pětileté prodloužení.

Quarterback Aaron Rodgers, nejužtečnější hráč Super Bowlu 2010

4. března 2008 Brett Favre dojatě oznámil konec kariéry. Během pěti měsíců si ale svoje rozhodnutí rozmyslel a 29. července žádá NFL o návrat. Favreho žádost schválil komisionář NFL Roger Goodell s účinností od 4. srpna 2008[14]. O dva dny později byla oznámena jeho výměna do New York Jets za dodatečné právo volby v Draftu 2009[15].

Packers začali ročník s quarterbackem Aaronem Rodgersem, kterého si vybrali v prvním kole Draftu 2005. Rodgersovi se nováčkovská sezóna povedla, naházel přes 4 000 yardů a přihrál na 28 touchdownů. Nicméně kvůli zraněními decimované obraně Packers prohráli sedm těsných zápasů o 4 body a méně, a skončili s bilancí 6-10 bez nároku na play-off. Po sezóně McCarthy propustil 8 asistentů trenéra včetně koordinátora defenzívy Boba Sanderse, kterého nahradil Dom Capers.

V březnu 2009 klub ujistil fanoušky, že Favreho číslo 4 bude z nabídky vyřazeno, ale ne během sezóny 2009. Favre nakonec přestoupil do týmu Minnesota Vikings, divizního rivala Packers, a jeho číslo nakonec nikdy nebylo vyřazeno. V dubnu 2009 si Packers v Draftu NFL v 1. kole vybrali defensive tackla B.J. Rajiho z Boston College, následně vyměnili tři práva volby (včetně toho za Bretta Favrea) za další volbu v prvním kole a zde si zvolili outside linebackera z University of Southern California Claye Matthewse III.

V průběhu sezóny 2009 došlo ke dvěma střetům mezi Packers a Vikings pod vedením Favrea, a oba zápasy byly ostře sledované. První střet během 4. týdne v rámci Monday Night Football zlomil několik rekordů sledovanosti; utkání mohlo být uskutečněno v tomto termínu pouze proto, že komisionář baseballové MLB a zároveň člen správní rady Packers Bud Selig donutil baseballový tým Minnesota Twins k přesunu jejich zápasu, který s utkáním Packers-Vikings kolidoval. Vikings nakonec zvítězili 23:30, Favre zaznamenal 3 TD, 0 INT a passer rating 135[16]. I druhé střetnutí získali Vikings v poměru 26:38. Aaron Rodgers byl celý zápas pod permanentním tlakem, byl čtrnáctkrát sackován, ale i tak přihrál na 5 TD a pouze jednu interception. Po porážce následující týden od slabé Tampy Bay Buccaneers si hráči Packers udělali schůzi, která vyčistila vnitřní vztahy a tým následně zvítězil v sedmi z osmi zápasů. S bilancí 11-5 se Packers dostali do Wild Card Game, obrana byla hodnocena jako druhá nejlepší a útok jako šestý nejlepší v lize. V 1. kole play-off ovšem Packers narazili na Arizonu Cardinals a po divoké přestřelce s nimi prohráli 45:51 v prodloužení.

Současný hlavní trenér Packers Mike McCarthy

Na začátku září oznámili Packers soupisku 53 hráčů, dalších 20 bylo propuštěno. Ztrátou bylo suspendování Johnna Jollyho, který porušil antidopingovou směrnici NFL, další rána přišla v 1. týdnu, kdy si koleno poranil RB Ryan Grant a sezóna pro něj skončila[17]. Na konci ročníku měli Packers na marodce 16 borců včetně sedmi startujících hráčů. Základní část zakončili s bilancí 10-6, když si účast v play-off a divokou kartu vybojovali až v posledním utkání proti Chicagu Bears díky vítězství 10:3. V 1. kole play-off se Packers střetli s třetí nasazenou Philadelphií Eagles, kterou porazili 21:16. V 2. kole smetli první nasazenou Atlantu Falcons 48:21 a ve finále konference je na stadionu Soldier Field čekalo Chicago Bears – bylo to teprve druhé setkání těchto dvou letitých divizních rivalů v play-off (první přišlo v NFL Championship game v roce 1941 a Bears ho vyhráli 14:33). Ovšem tentokrát slavili vítězství Packers v poměru 21:14 a 6. února 2011 se v Super Bowlu XLV na Cowboys Stadium utkali s vítězi konference AFC, Pittsburgh Steelers. Po napínavém průběhu zdolali soupeře 31:25, stali se prvním týmem z konference NFC v historii, který jako šestý nasazený vyhrál Super Bowl a Aaron Rodgers byl jmenován Nejužitečnějším hráčem utkání[18][19].

Obhájci titulu vstoupili do nové sezóny fenomenálně a především díky výborné pasové hře si dlouho udržovali neporazitelnost. Jediné zaváhání nakonec přišlo v 15. týdnu proti Kansas City Chiefs, ale to již měli Packers první místo v konferenci jisté. Po volnu v 1. kole play-off se na Lambeau Field střetli s New York Giants a naprosto vyhořeli. Offensive line Green Baye si nedokázala poradit s mohutným pass rushem Giants, Aaron Rodgers byl čtyřikrát sackován, zkompletoval "pouze" 26 z 46 přihrávek pro 264 yardů, 2 TD a 1 INT, a Packers prohráli 20:37.

Po neslavném ukončení slibně rozjeté sezóny 2011 vstoupili Packers také do nové ho ročníku nejistě. Po porážce od Indianapolis Colts 27:30 měli dvě vítězství a tři porážky, jenže pak zvítězili v následujících 9 z 10 zápasů a díky bilanci 11-5 se probojovali do play-off ze třetího místa konference NFC. V posledním utkání základní části již jistí vítězové divize Packers prohráli s Vikings 34:37 a hned o týden později se oba týmy znovu střetli v prvním kole play-off. Green Bay ovšem tentokrát nedalo soupeři šanci, po třech čtvrtinách vedlo 24:3 a bez problémů si pohlídalo postup do dalšího kola. V Divisional Playoff Game zavítali Packers na hřiště San Francisca a po vyrovnané první půli zazářil v té druhé quarterback 49ers Colin Kaepernick, který si celkem připsal 263 yardů pasových plus 2 TD, a 181 yardů běhových plus další 2 TD. Packers prohráli 31:45, koordinátor ofenzívy Joe Philbin se stal hlavním trenérem Miami Dolphins a na jeho místo nastoupil trenér quarterbacků Tom Clements.

Stejně jako v sezóně 2012 se Packers potýkali se špatnou hrou obrany a množstvím zranění, která ovšem tentokrát nepostihla klíčové hráče. V prvních sedmi zápasech Green Bay prohrálo pouze dvakrát, útok pod vedením Aarona Rodgerse táhl mužstvo a ani obrana si nevedla špatně. Jenže následovalo 5 utkání bez vítězství, ve kterých se karta úplně obrátila a začal boj o play-off. Po dvou těsných jednobodových vítězstvích nad Falcons a Cowboys mělo rozhodnout derby na hřišti Bears. Vyrovnaný zápas rozhodl 43 sekund před koncem Aarona Rodgers, který přihrál Randallu Cobbovi na 48 yardů dlouhý touchdown. V samém závěru se o Hail-Mary pass pokusil quarterback Bears Jay Cutler, ale přihrávku zachytil cornerback Sam Shields. V prvním kole play-off čekali Packers vysoce favorizovaní 49ers. Ale ani přes vyrovnaný průběh zápasu a solidní výkon obrany to na vítězství nestačilo, 3 sekundy před koncem kopl rozhodující field gól Phil Dawson a stanovil konečné skóre na 20:23 ve prospěch San Francisca.

Akciovou společnost Green Bay Packers řídí sedmičlenný výkonný výbor, jehož zástupci jsou voleni z pětačtyřicetičlenné správní rady společnosti. Výbor se skládá z prezidenta, viceprezidenta, pokladníka, tajemníka a třech řadových členů. Prezident je jediný placený funkcionář, ostatní pozice jsou neplacené. Výbor řídí vedení společnosti, schvaluje významné kapitálové výdaje, stanovuje politiku klubu a sleduje výkony vedení v oblastech podnikání a spravování majetku společnosti.

Packers mají v Síni slávy profesionálního fotbalu 24 členů, nejvíc po Chicagu Bears (27).[42]

Vyřazená čísla jsou vidět na vnitřní straně fasády nad severní end zónou, říjen 2007

Za téměř sto let existence klubu Packers formálně vyřadili 6 čísel. Všichni tito hráči jsou členy Síně slávy profesionálního amerického fotbalu, a vyřazená čísla jsou vidět v atriu Lambeau Field a na vnitřní straně fasády nad severní end zónou.

Tony Canadeo HB, 1941-44, 1946-52 Vyřazeno 1952	Brett Favre QB, 1992-2007 Vyřazeno 2015	Don Hutson WR/DB, 1935-45 Vyžazeno 1951	Bart Starr QB, 1956-71 Vyřazeno 1973	Ray Nitschke LB, 1958-72 Vyřazeno 1983	Reggie White DE, 1993–98 Vyřazeno 2005

Hráči draftovaní v prvním kole za posledních deset sezón:

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Green Bay Packers na anglické Wikipedii.

• Sport ve Spojených státech amerických

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Green Bay Packers na Wikimedia Commons
• http://www.packers.com – oficiální stránky Green Bay Packers (anglicky)
• http://www.nfl.com/teams/profile?team=GB – Green Bay Packers na stránkách NFL.com (anglicky)