Gradačac

První zmínka o župě Gradačac je z roku 1302, avšak město samotné je připomínáno (pod starým názvem Gračac) až v roce 1465. Roku 1512 se pak stalo součástí Osmanské říše, ačkoliv toto je zmiňováno až z tureckých daňových zápisů teprve roku 1533. Mezi lety 1765 a 1821 Osmané vybudovali 18 m vysoké hradby s 22 m vysokou strážní věží a to na místě starých, římských hradeb - město bylo totiž důležitým pohraničním bodem Turků. Během války provázející rozpad Jugoslávie, v letech 1992–1995 bylo několikrát bombardováno, v této době sloužilo srbským ozbrojencům a mělo pro ně ohromný strategický význam; Daytonskou smlouvou však bylo stanoveno, že připadne Federaci Bosny a Hercegoviny.

Následující etnické složení je z doby před válkou, v roce 1991.

• 60,2 % Bosňáci
• 19,8 % Srbové
• 15,1 % Chorvati
• 4,9 % ostatní

Místní lzeňské léčebné centrum Ilidža bylo postaveno na termálních pramenech v roce 1882. Teplota vody činí 29,30˚C, voda vyvěrá z hloubky 286 metrů. V okolí se nachází dvě umělé vodní nádrže, a to Hazna a Vidara. Obě umělá jezera byla vybudována v rámci projektu ochrany města před povodněmi. Velká voda postihla Gradačac naposledy v letech 1964 a 1967.

V Gradačacu se koná pravidelný veletrh pěstitelů švestek pod názvem Sajam šljive.