Waymo

Waymo je projekt firmy Google, jehož cílem je rozvoj technologie automobilů se samonavigačním systémem bez řidiče. Projekt v současnosti (léto 2013) vede inženýr firmy Google Sebastian Thrun, ředitel Stanford Artificial Intelligence Laboratory a vynálezce Google Street View. Thrunův tým ve Stanfordu vytvořil autonomní vozidlo Stanley, které vyhrálo v roce 2005 DARPA Grand Challenge a získal 2 miliony dolarů od ministerstva obrany Spojených států.[1] Tým se skládal z 15 inženýrů, kteří pracují pro Google, včetně Chrise Urmsona, Mika Montemerloha a Anthonyho Levandowského, kteří pracovali na projektu DARPA Grand.[2]

Google driverless car
Logo
Základní údaje
Právní formalimited liability company a Delaware corporation
Datum založení13. prosince 2016
Adresa sídlaMountain View, Spojené státy americké
Klíčoví lidéJohn Krafcik
Charakteristika firmy
Oblast činnostiunmanned vehicle
Mateřská společnostAlphabet Inc.
MajitelWaymo Holding
Identifikátory
Oficiální webwaymo.com
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Toyota Prius

Americký stát Nevada schválil 29. června 2011 zákon pro povolení provozu automobilů bez řidiče. Google tento zákon inicioval.[3][4][5] Zákon nabyl účinnosti 1. března 2012 a Nevadské oddělení motorových vozidel vydalo první licenci pro samořídící auto v květnu 2012. Licence byla vydána pro Toyotu Prius s modifikovanou experimentální bezpilotní technologií od Google.[6] V dubnu 2012 se Florida stala druhým státem, který umožnil testování vozidel bez řidiče na veřejných komunikacích.[7] Jako třetí se v září 2012 přidala Kalifornie, která legalizovala používání samostatně poháněných automobilů pro účely testování.

Testování
Lexus RX450h, auto testované Googlem

Projektový tým byl vybaven testovací flotilou, která zahrnovala nejméně deset vozidel: šesti Toyota Prius s Audi TT, a tří Lexus RX450h.[8] Auta jezdila vždy s jedním z dvanácti řidičů s bezúhonnými jízdními schopnostmi, v sedadle spolujezdce seděl jeden z inženýrů společnosti Google. Systémové jednotky udržovaly vzdálenost od ostatních vozidel používajíce svůj systém snímačů. Systém umožňuje převzít kontrolu nad vozidlem tím, že řidič šlápne na brzdu nebo otočí volantem.

Dne ​​28. března 2012 Google zveřejnil na YouTube video vytvořené Morganem Hillem v Kalifornii, kde se Steve Mahan zúčastnil jízdy samonaváděcím autem Toyota Prius. Ve videu Mahan uvádí: "Devadesát pět procent z mého zraku je pryč, jsem už dávno slepý." Je třeba poznamenat, že trasa auta byla pečlivě naprogramována a vedla z jeho domova do restaurace, pak do čistírny, obchodu a nakonec zpět domů.[9][10]

V srpnu 2012 tým avizoval, že měl najeto více než 500 000 km bez nehod, měli momentálně deset aut a začínali testovat s jednotlivými řidiči ve třech státech USA, kde byly schváleny příslušné zákony. Byly to Nevada, Florida a Kalifornie.[11] V prosinci 2013 se přidal Michigan a dále se chce přidat i Texas.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Google car na slovenské Wikipedii.

  1. John Markoff (2010-10-09). "Google Cars Drive Themselves, in Traffic". The New York Times.
  2. Sebastian Thrun (2010-10-09). "What we're driving at".
  3. "Nevada enacts law authorizing autonomous (driverless) vehicles". Green Car Congress. 2011-06-25. Retrieved 2011-06-25.
  4. Alex Knapp (2011-06-22). "Nevada Passes Law Authorizing Driverless Cars". Forbes. Retrieved 2011-06-25.
  5. John Markoff (2011-05-10). "Google Lobbies Nevada To Allow Self-Driving Cars". The New York Times. Přístup 2011-05-11.
  6. Mary Slosson (2012-05-08). "Google gets first self-driven car license in Nevada".
  7. Ana Valdes (5-07-2012). Florida Embraces Self-Driving Cars Florida Embraces Self-Driving Cars
  8. Damon Lavrinc (2012-04-16). "Exclusive: Google Expands Its Autonomous Fleet With Hybrid Lexus RX450h".
  9. Angela Moscaritolo (March 29, 2012). "Google's Self-Driving Car Takes Blind Man for a Ride.
  10. Self-Driving Car Test: Steve Mahan.
  11. Muller, Joann. "With Driverless Cars, Once Again It Is California Leading The Way",

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.