G. H. Hardy

Godfrey Harold “G. H.” Hardy FRS (7. února 1877 Cranleigh – 1. prosince 1947 Cambridge)[1] byl významný anglický matematik známý svou prací v oblasti teorie čísel a matematické analýzy.

G. H. Hardy
Narození7. února 1877
Cranleigh
Úmrtí1. prosince 1947 (ve věku 70 let)
Cambridge
Místo pohřbeníTrinity College Chapel (52°12′27″ s. š., 0°7′3″ v. d.)
Alma materCranleigh School (do 1889)
Winchester College (1890–1896)
Trinity College (1896–1898)
Univerzita v Cambridgi
Povolánímatematik, akademik a vysokoškolský učitel
ZaměstnavateléUniverzita v Cambridgi (1900–1919)
Oxfordská univerzita (1919–1931)
Univerzita v Cambridgi (1931–1945)
OceněníSmith's Prize (1901)
člen Královské společnosti (1910)
Královská medaile (1920)
Josiah Willard Gibbs Lectureship (1928)
De Morgan Medal (1929)
… více na Wikidatech
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

V roce 1940 napsal esej o estetice matematiky, Obrana matematikova[2], která je často považována za jeden z nejlepších vhledů do matematikovy mysli napsaného pro laiky.

Od roku 1914 byl učitelem indického matematika Šrínivási Rámanudžana.[3][4] Hardy velmi brzy rozpoznal jeho genialitu a začal s ním úzce spolupracovat. Když se ho v rozhovoru Paul Erdős zeptal, co bylo jeho největším příspěvkem na poli matematiky, Hardy bez rozmýšlení odpověděl, že to bylo objevení Rámanudžana.[3][5]

Biografie

Mládí

Hardyho sympatie k matematice se u něho projevovaly už od mala. Když mu byly teprve dva roky, psal si čísla až do milionů a když šel do kostela, bavil se faktorizací čísel církevních písní.[6]

Po škole v Cranleighu získal kvůli svému matematickému nadání stipendium na Winchester College. V roce 1896 začal navštěvovat Trinity College na Cambridgeské univerzitě. V roce 1903 získal titul M.A. (Master of Arts), což byl v té době nejvyšší titul na anglických univerzitách. Od roku 1906 pracoval jako profesor, ale pouze šest hodin týdně, takže měl dostatek času na výzkum. V roce 1919 odešel na Oxfordskou univerzitu, ale v roce 1931 se zase vrátil na Cambridge.

Práce

Hardy je známý jako reformátor britské matematiky. Zavedl do ní totiž přísnost, která byla dříve charakteristická pro Francii, Švýcarsko a Německo. Britští matematici se většinou po vzoru Isaaca Newtona věnovali aplikované matematice, ale Hardy oproti hydrodynamice, která měla v Cambridgi významnou roli, agresivně prosazoval čistou matematiku.

Od roku 1911 spolupracoval s Johnem Littlewoodem v oblasti matematické analýzy a analytické teorie čísel. Udělali velký pokrok v řešení Waringova problému a také v teorii prvočísel. Spolupráce Hardyho a Littlewooda je jedna z nejúspěšnějších a nejznámějších v dějinách matematiky. Při přednášce v roce 1947 řekl dánský matematik Harald Bohr: „V dnešní době žijí jen tři výborní angličtí matematici: Hardy, Littlewood a Hardy-Littlewood.“[7]

Hardy také v roce 1908 nezávisle na Wilhelmu Weinbergovi formuloval Hardy-Weinbergův zákon, základní princip populační genetiky.

Sbírka jeho článků byla vydána v sedmi vydáních nakladatelstvím Oxford University Press.

Osobnost

Jako dítě byl Hardy velmi stydlivý. Během školních let byl nejlepší ve třídě ve většině předmětů a vyhrál mnoho cen, ale nerad je přebíral před celou školou. Nerad se setkával s neznámými lidmi a nesnesl hledět na sebe v zrcadle.[8]

Bibliografie
  • Obrana matematikova (A Mathematician's Apology, 1940)
  • Hardy, G. H. (1940) Ramanujan, Cambridge University Press: London (1940). Ams Chelsea Pub. (November 25, 1999) ISBN 0-8218-2023-0.
  • HARDY, G. H.; WRIGHT, E. M. An Introduction to the Theory of Numbers. Redakce Heath-Brown D. R.. 6th. vyd. Oxford: Oxford University Press, 2008. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-09-22. ISBN 978-0199219858. (anglicky)
  • HARDY, G. H. A Course of Pure Mathematics. 10th. vyd. Cambridge: University Press, 1952. ISBN 978-0521720557. (anglicky)
  • HARDY, G. H. Divergent Series. Oxford: Clarendon Press, 1949. ISBN 978-0821826492. S. xvi+396. (anglicky)
  • HARDY, G. H., London Mathematical Society. Collected papers of G.H. Hardy; including joint papers with J.E. Littlewood and others. Oxford: Clarendon Press, 1966. OCLC 823424 (anglicky)
  • HARDY, G. H.; LITTLEWOOD, J. E.; PÓLYA, G. Inequalities. 2nd. vyd. Cambridge: Cambridge University Press, 1952. Dostupné online. ISBN 978-0521358804. (anglicky)

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku G. H. Hardy na anglické Wikipedii.

  1. GRO Register of Deaths: DEC 1947 4a 204 Cambridge – Godfrey H. Hardy, aged 70
  2. HARDY, G. H. Obrana matematikova. [s.l.]: Prostor, 1999. ISBN 80-7260-024-9.
  3. THE MAN WHO KNEW INFINITY: A Life of the Genius Ramanujan Archivováno 5. 12. 2017 na Wayback Machine. Retrieved December 2, 2010.
  4. 20TH CENTURY MATHEMATICS - HARDY AND RAMANUJAN [online]. [cit. 2010-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Lust for Numbers [online]. [cit. 2010-12-02]. Dostupné online. (anglicky)
  6. Robert Kanigel, The Man Who Knew Infinity, p. 116, Charles Scribner's Sons, New York, 1991. ISBN 0-684-19259-4.
  7. BOHR, Harald. Collected Mathematical Works. Copenhagen: Dansk Matematisk Forening, 1952. OCLC 3172542 Kapitola Looking Backward, s. xiii–xxxiv. (anglicky)
  8. C. P. Snow, Foreword, in: G. H. Hardy, A Mathematician's Apology, Cambridge University Press, 1967.

Literatura
  • KANIGEL, Robert. The Man Who Knew Infinity: A Life of the Genius Ramanujan. New York: Washington Square Press, 1991. Dostupné online. ISBN 0671750615. (anglicky)
  • Snow, C. P. (1967). Variety of Men. London: Macmillan

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.