Glykosurie

Vztah glykosurie a ledvinového prahu

V krvi, která protéká glomeruly ledvin, je mimo jiné rozpuštěna glukosa, jejíž koncentrace je určena glykemií. Za běžných okolností je glukóza s dalšími složkami krve profiltrována skrz stěnu glomerulu do močového prostoru ledvinového tělíska a vzniká tak primární moč. Ta se posouvá do proximálního tubulu, kde je glukosa zpětně resorbována do krve, která teče v kapilární síti obklopující proximální tubulus. Resorpce glukosy se děje symportem s Na⁺ společným přenašečem obsaženým v tubulární membráně, přičemž Na⁺ ionty jsou z buněk do lumina proximálního tubulu přečerpávány proti koncentračnímu spádu díky Na⁺-K⁺ – ATPáze [1]. Buňky dalších částí nefronu, kterým primární moč prochází, nejsou vůbec schopny zpětné resorpce glukosy (jedná se o Henleovu kličku, distální tubulus a sběrací kanálky). Z výše řečeného plyne, že pokud se glukosa v primární moči dostane až do Henleovy kličky, objeví se následně i v moči. K tomuto dochází jen v případě, když glykemie přesáhne resorpční schopnost buněk proximálního tubulu neboli ledvinový práh pro glukosu. Hodnota glykemie, při níž tato situace nastane, je vyšší jak 9-10 mmol/l [1] (u každého člověka je tato hodnota individuální). Následkem překročení ledvinového prahu Na⁺-K⁺ – ATPáza "nestíhá" přečerpávat Na⁺ nutné pro symport s glukosou a dochází ke glykosurii, jenž může být detekována Benediktovým činidem, nebo diagnostickými proužky DiaPhan.