Glaucidium palmatum

Glaucidium palmatum je rostlina z čeledi pryskyřníkovité a jediný druh rodu glaucidium. Je to vytrvalá bylina s dlanitě laločnatými listy a velkými modrými květy s mnoha tyčinkami. Plodem je měchýřek. Pochází z horských poloh středního a severního Japonska. Občas se pěstuje jako atraktivní skalnička či stínomilná trvalka (hajnička).

Glaucidium palmatum
Glaucidium palmatum
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádpryskyřníkotvaré (Ranunculales)
Čeleďpryskyřníkovité (Ranunculaceae)
Rodglaucidium[1] (Glaucidium)
Binomické jméno
Glaucidium palmatum
Siebold & Zucc., 1845
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Detail květu glaucidia

Popis

Glaucidium palmatum je vytrvalá bylina s masivním, nepravidelně sympodiálně větveným podzemním oddenkem a vzpřímenou, olistěnou lodyhou. Dorůstá výšky asi 30 až 45 cm. Listy jsou ostře dlanitě laločnaté, přízemní dlouze řapíkaté. Květy jsou velké, nápadné, oboupohlavné, o průměru 5 až 8 cm, jednotlivé na vrcholu lodyhy nebo řidčeji po dvou. Okvětí je opadavé, složené ze 4 bledě modropurpurových, petaloidních, široce vejčitých, rozestálých kališních lístků. Koruna chybí. Tyčinek je mnoho. Gyneceum je složené ze 2 přisedlých, na bázi krátce srostlých pestíčků (někdy je vyvinut jen jeden). Plodem je souplodí měchýřků obsahujících mnoho plochých, vejčitých semen opatřených na okraji širokým křídlem.[2][3]

Rozšíření

Druh se vyskytuje jako endemit výhradně v Japonsku, kde roste v horských polohách na ostrovech Hokkaidó a Honšú.[3]

Obsahové látky

Glaucidium na rozdíl od většiny jiných zástupců čeledi pryskyřníkovité neobsahuje alkaloidy. V rostlině byly zjištěny biologicky účinné kumariny, zejména glaupalol a odvozené sloučeniny.[4][5]

Taxonomie

Rod Glaucidium je v rámci čeledi Ranunculaceae řazen do samostatné monotypické (zahrnující jediný druh) podčeledi Glaucidioideae, která představuje bazální vývojovou větev dané čeledi.[6] V minulosti nebylo zařazení do čeledi u rodu Glaucidium ustálené a byl řazen mj. do čeledi Podophyllaceae (nyní součást Berberidaceae),[4] Hydrastidaceae,[2] Papaveraceae nebo dokonce Paeoniaceae.[7] V roce 1904 byl z čínského S’-čchuanu popsán druh Glaucidium pinnatum, jméno je v současné taxonomii považováno za synonymum G. palmatum.[8][9]

Význam
Bělokvětá forma glaucidia

Glaucidium je občas pěstováno jako stínomilná trvalka s atraktivními listy i květy. Výjimečně bývá nabízena i bělokvětá forma (var. leucanthum). Hodí se zejména do společnosti bohyšek, kapradin, čechrav a obdobných stínomilných trvalek. Na vhodném stanovišti se pomalu rozrůstá a vytváří skupiny. Nejlépe se jí daří na stinném nebo polostinném, vlhkém stanovišti při okraji listnatého lesa. Lokalita musí být chráněna před vysušujícími větry. Vyžaduje hlubší, kyselou, humózní, stále vlhkou, ale dobře propustnou půdu. Nesnáší suchá a horká léta. Kvete na jaře a v časném létě. Množí se opatrným dělením oddenků v časném jaře. Je možno ji množit i výsevem semen, ta však klíčí pomalu a semenáčky dorůstají do květuschopné velikosti několik let. Na jaře bývá rostlina napadána šneky a slimáky.[7][10][11]

Odkazy

Reference
  1. SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3. (česky)
  2. KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 5. Berlin: Springer, 2002. ISBN 978-3-642-07680-0. (anglicky)
  3. OHWI, Jisaburo. Flora of Japan. Washington: Smithsonian Institution, 1965. (anglicky)
  4. GLASBY, John S. Dictionary of plants containing secondary metabolites. [s.l.]: Taylor & Francis, 2005. ISBN 0-203-16537-3. (anglicky)
  5. HIROSHI, Morita; DOTA, Tomoka; KOBAYASHI, Jun'ichi. Antimitotic activity of glaupalol-related coumarins from Glaucidium palmatum. Bioorganic & Medicinal Chemistry Letters. July 2004, čís. 14(14).
  6. ZHAI, Wei et al. Chloroplast genomic data provide new and robust insights into the phylogeny and evolution of the Ranunculaceae. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2019, čís. 135.
  7. SCHMID, W. George. Encyclopedia of Shade Perennials. Portland: Timber Press, 2002. ISBN 0-88192-549-7. (anglicky)
  8. TAKEDA, H. Notes on some new and critical plants from Eastern Asia. Bulletin of Miscellaneous Information. 1912, čís. 1912(5).
  9. Plants of the world online [online]. Royal Botanic Gardens, Kew. Dostupné online. (anglicky)
  10. MINEO, Baldassare. Rock garden plants. A color encyclopedia. Portland, Oregon: Timber Press, 1999. Dostupné online. ISBN 0-88192-432-6. (anglicky)
  11. REED, Caroline (ed.) et al. Plants for places. [s.l.]: DK Publishing, 2011. Dostupné online. ISBN 978-0-7566-7192-1. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.