Giulio Caccini

V mládí (místo a datum narození jsou nejisté) byl členem Julské kapely (Cappella Giulia) v Římě. Dlouho cestoval mezi Římem, Ferrarou a Paříží.

Poté, co se usídlil ve Florencii, stal se členem Spolku bardů (Camerata de' Bardi, známé také jako Florentská camerata), akademie, jež na konci 16. století položila základ moderního melodramatu, které Caccini sepsal v díle „Le nuove musiche“ (1601).

Deset let po svém prvním pěveckém výstupu (1579, u příležitosti sňatku Františka I. Medicejského s Biancou Capello, spatřilo (roku 1589) světlo světa jeho první skladatelské dílo: šlo o intermedio – tak se tehdy nazývaly krátké hudební vsuvky, jež se prolínaly divadelními představeními – ke komedii "La pellegrina" - čes. "Poutnice"), na objednávku pro sňatek Ferdinanda I. Medicejského s Kristinou Lotrinskou.

Pro žánr divadlo v hudbě – jež zejména v letech mezi 16. a 17. stoletím začala podnikat své první krůčky – zkomponoval hudbu „Il rapimento di Cefalo“ na text Gabriella Chiabrery (téměř ztracené, s výjimkou závěrečného sboru) a „Euridice“ od Ottavia Rinucciniho (text byl zhudebněn a skladba provedena v roce 1600 také Jacopem Perim).

Významným dílem jsou také dvě sbírky árií a madrigalů pro sólový hlas, napsaných v letech 1602 až 1614, které představují cestu od přísně polyfonního madrigalu k monodickému.

Caccini se roku 1604 definitivně usídlil ve Florencii, kde také v roce 1618 zemřel. V jeho stopách šla jeho dcera, Francesca, přezdívaná „La Cecchina“.

• Seconda pratica

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Giulio Caccini na Wikimedia Commons
• Encyklopedické heslo Caccini v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích