Giovanni Gabrieli

Narodil se v Benátkách, kam se jeho otec krátce předtím přistěhoval. Měl čtyři sourozence. Studoval u svého strýce Andrey Gabrieliho, skladatele a varhaníka v basilice svatého Marka, a později v Mnichově u Orlanda di Lasso, který ho silně ovlivnil. Po návratu do Benátek se roku 1584 stal varhaníkem a po smrti svého strýce 1588 i skladatelem basiliky San Marco, nejslavnějšího benátského kostela, kde se hudba velmi pěstovala. Později se stal i varhaníkem a skladatelem kostela San Rocco.

Zpočátku vydával své skladby společně se skladbami svého strýce a když roku 1597 vydal své Sacrae symphoniae, rázem se proslavil a skladatelé hlavně z Německa za ním jezdili do Benátek - mezi nejznámějšími byli Heinrich Schütz a Michael Praetorius. Od roku 1606 ho trápila choroba, na niž 1612 zemřel. Je pochován v kostele Santo Stefano.

Gabrieli se věnoval hlavně duchovní hudbě, instrumentální i vokální. Jeho tvorba je ovlivněna architekturou basiliky San Marco, kde je několik chórů (vícesborovost), na něž mohl rozmístit hudebníky i zpěváky. Jeho skladby mají obvykle velmi mnoho hlasů, které se různě střídají a odpovídají si, jako kdyby se střetávaly; odtud se odvozuje název concerto. Gabrieli byl jeden z prvních, kdo začal ve svých skladbách vyznačovat dynamiku, a používal také basso continuo.