Gibon Müllerův

Gibon Müllerův je endemitem ostrova Borneo.[2] Vyskytuje se v jihovýchodní části Kalimantanu přibližně jižně od řeky Mahakam a východně od řeky Barito.[3] Pod gibona Müllerova bývají řazeny i poddruhy abboti a funereus, které však Mezinárodní svaz ochrany přírody klasifikuje spíše jako samostatné druhy. Pokud jsou pod gibona Müllerova řazeny i tyto poddruhy, obývá ostrov celý, s výjimkou jihozápadní části.[4]

K životu dává přednost tropickým stálezeleným pralesům, především v nížinách a nižších horských oblastech.[4][5] Žije až do výšek 1700 m n. m.[6]

Délka těla tohoto primáta se pohybuje mezi 44 až 63,5 cm a váží 4 až 8 kg. Ocas nemá.[4] U tohoto druhu není znám výrazný pohlavní dimorfismus.[4] Srst má šedohnědé zbarvení, může dosahovat různých odstínů. Obočí bývá například krémové až bílé.[5] Speciálně adaptovaný palec, který spíše vyrůstá ze zápěstí spíše než z dlaně ruky, mu umožňuje vykonávat různé rozšířené možnosti pohybu.[4] Na jedno zhoupnutí může ve stromoví gibon Müllerův překonat vzdálenost až 3 m.[2] Tento druh má velké špičáky.[4]

Gibon Müllerův je stromový druh, na zem slézá jen málokdy a také se vyhýbá otevřené vodě. V korunách stromů se pohybuje pomocí brachiace, na zemi chodí s rukama nad hlavou, aby udržel rovnováhu. Denně tento druh překoná vzdálenost až 850 m. Je denní a aktivní zhruba 8 až 10 h. Obvykle lze spatřit skupinky 3 nebo 4 opic. Samotáři jsou také běžní – jedná se o jedince, kteří byli vyhoštěni z rodiny a hledají nové území. Teritorium má průměrně rozsah 34,2 ha a samci si jej vymezují táhlým voláním, někdy též fyzickým střetem.[4] Samci obyčejně volají ještě před východem slunce, samice se k nim po východu přidávají. Studie zvuků hybridů gibona Müllerova a gibona lar ukázala, že samice volaly odlišně než původní druhy, ale volání samců se podobalo gibonu lar, avšak s několika zvukovými prvky jedinečnými pro gibona Müllerova.[7] Jídelníček tohoto druhu tvoří především různé plody, jako například fíky, v menší míře listy.[4]

Na světě žije přibližně asi 80 000 až 100 000 gibonů Müllerových. Nebezpečí představuje odlesňování pro vytváření plantáží palmy olejné (Elaeis guineensis) či těžbu dřeva, jakož i lesní požáry, čímž tento druh přichází o své přirozené prostředí. Gibon je také nezákonně loven pro maso a pro obchod se zvířaty. Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) ho zařadil jako ohrožený druh.[3]

Gibon Müllerův je zapsán na seznam CITES I. a vyskytuje se v řadě chráněných rezervací, jako je Národní park Kutai nebo Národní park Betung-Kerihun.[6]