Giacomo del Pò

Narodil se v rodině palermského malíře Pietra del Po, který byl žákem Domenichinovým, a vyučoval svého syna kreslení a malbě od mala. Jeho druhým učitelem měl být v Římě Nicolas Poussin, u něhož pravděpodobně od roku 1574 studoval malířství v Akademii sv. Lukáše. Roku 1583 se rodina přestěhovala do Neapole.

Zabýval se hlavně freskami a olejomalbou pro kostely od Říma po Neapol, scénografií, jevištní architekturou a konstrukcemi interiérů divadel. Rodinný klan Del Poů ovládal neapolské divadlo San Bartolommeo. V sídlech neapolské šlechty maloval často emblematické nebo alegorické motivy. Vedle Francesca Solimeny byl vůdčím malířem své generace. Zanechal rozsáhlé dílo, také díky obvyklé spolupráci se žáky. Je pohřben v Neapoli.

Bitva na Bílé Hoře pod vedením karmelitána Dominika à Gesù Maria, pod ochranou Panny Marie a sv. Terezie z Ávily, Neapol 1708

Apoteóza Slávy Evžena Savojského, detail, Horní Belveder, Vídeň

Aeneas vítězí v boji nad králem Turnem

Alegorie magického vzkříšení

Malbě miniatur se věnovala jeho sestra Teresa del Pò. Malířem byl také jeho nevlastní bratr. Oženil se s Annou Ricciovou, jejich prvorozený syn Pietro se vyučil malířem, převzal také umělecké vedení neapolského divadla San Bartolomeo a zděděné otcovo jmění marnotratně rozházel[2].