Ghanská říše

Ghanská říše a nebo také Říše Wagadou byla založena už kolem roku 500 n. l., svou největší slávu a také ekonomický rozmach ale zažila až v období přibližně 790–1076, v roce 1076 byla dobyta Almorávidy, a poté její existence pod nadvládou Almorávidů trvala až do roku 1235.

Ghanská říše
Wagadou
←  cca 500–cca 1235  →
geografie

Vrcholná rozloha Ghanské říše
Koumbi Saleh
rozloha:
1 600 km² (rok 1067)
obyvatelstvo
soninke, mandinkština, malinké
státní útvar
státní útvary a území
předcházející:
Djenné-Djenno
 následující:
Malijská říše

Nacházela se v severozápadní Africe na území dnešního Mali a také Mauretánie. Pro rozkvět Ghanské říše byl důležitý především ekonomický rozmach států v oblasti Sahelu a jihu Saharské pouště. Ghanská říše velice často obchodovala s muslimskými kmeny na Blízkém Východě, dále pak s velice hustě obydlenými částmi v severní Africe, ale také s Evropou.

Jejich hlavními vývozními artikly bylo zlato, sůl a slonovina, které vyměňovali s těmito národy za jimi vyrobené zboží. Říše především bohatla z transsaharského obchodu se zlatem a solí, kdy vlastně také měla možnost tyto stezky ovládnout.[1]

První písemná zmínka o Ghanské říši pochází z roku 830 a jejím autorem je významný matematik a učenec Al-Chorezmí. Okolo roku 1076 byla říše dobyta již zmíněným muslimským národem Almarovidů, andaluský geograf al-Bakrí tehdy zemi procestoval a podrobně popsal ve svých spisech. Ve 13. století se země stala vazalem Malijské říše. To znamenalo faktický konec státu. Když v roce 1957 Zlatonosné pobřeží jako první subsaharská země získalo nezávislost, zvolilo si název Ghana právě na počest středověké Ghanské říše.

Původ

Ghanská říše je považována za přímého pokračovatele kulturního komplexu Tichitt-walata, podle různých archeologických zkoumání se tvrdí, že první osídlení tohoto území se datuje již kolem 1600 př. n. l., kdy tady žil kmen Soninke, který patřil k většímu národu zvanému Mandé. Tento národ se zdá být mezi prvními, kromě tehdejších obyvatel kolem Nilu a Etiopie, kteří zde založili první kamenné obydlí na skalnatých útesech Tichitt-Walata a Tagant v oblasti dnešní Mauritánie, a vybudovali zde čtyřstupňovou hierarchii společnosti. Před rokem 300 n. l. ale začala tato společnost upadat kvůli nájezdům berberských kmenů, a tak byli obyvatelé nuceni přesunout se do oblasti zvané Awkar. V období kolem 750-800 n. l. se však dokázali sjednotit pod vedením náčelníků Majan Dyabe Cisse nebo Dinga Ciss a podařilo se jim díky reorganizaci a novým obchodním příležitostem opětovně zmocnit území. Výsledkem bylo nově vzniknuvší Ghanské císařství, které si ponechalo sociální a hospodářskou strukturu svých předků.

Hlavní město Kumbi

Hlavní město říše se jmenovalo Kumbi (v orig. Koumbi Saleh) a bylo vystavěno na okraji Saharské pouště. Ve své době to bylo jedno z největších měst na světě a žilo v něm kolem 30 tisíc obyvatel. Bylo rozděleno na dvě části, které spojovala 9 km dlouhá cesta. Obyvatelé města žili podle dochovaných spisů na tu dobu ve velmi dobrých podmínkách. Obydlí byla vystavěna z hlíny a dřeva a bohatší obyvatelé měli domy z hlíny a kamene.

Část Zongo: Tato část fungovala jako obchodní centrum města a byla obydlena především muslimským a berberským obyvatelstvem, které sem přijíždělo kvůli obchodu. Díky tomu, že většina obyvatelstva byli muslimové, nacházelo se zde také mnoho mešit.

Část El Ghaba: Tato část města, jejíž český překlad názvu znamená „les", sloužila jako náboženské a také královské centrum říše. Nacházel se zde také posvátný les, používaný k náboženským obřadům a také houštiny, které hostily hroby králů. Bylo zde také vězení pro odsouzené k smrti.

Ekonomika

Pro Ghanskou říši tvořily nejdůležitější příjmy výnosy z vývozu soli a zlata, které obchodníci vyměňovali především za textilní a ozdobné výrobky. Důležitým faktorem pro obchod bylo zapojení velbloudů, kteří sloužili jako dopravní prostředek přes Saharskou poušť a urychlovali tak dopravu. Hlavním centrem obchodu bylo hlavní město Kumbi, obchodníci měli povinnost zaplatit králi daň, která představovala určitou procentuální část z prodeje. Tato daň nebyla placena v penězích, ale ze samotného zboží. Tento způsob obchodu vedl v období od konce 8. století n. l. až do roku 1076 k největší ekonomické prosperitě říše.

Úpadek

Úpadek říše začal na počátku 11. století, kdy začalo být toto území přelidněno a vše záviselo na obchodních úspěších. V roce 1062 začali Ghanskou říši obléhat Almarovidé vedeni al-Bakrim, který chtěl dobytím říše ovládnout výhodnou obchodní stezku přes Saharu. To se mu nakonec v roce 1067 podařilo a Ghanská říše se dostala pod nadvládu Almarovidů.

Další vývoj

Kolem roku 1140 se po bojích dostal k moci anti-muslimský národ Sosso, který ovládl většinu území. Zabrali hlavní město a v roce 1180 se jim podařilo konečně plně uspět, založili dynastii Diarisso a začali také od obyvatelstva vymáhat poplatky.

Kolem roku 1230 se však lidé začali bouřit proti nadvládě Sosso a v roce 1235 v bitvě u Kiriny vzbouřenci zvítězili také s pomocí Říše Mali a stali se jeho spojencem. Mali se stávalo postupně stále mocnějším státem a Ghanská říše přestala být nezávislým státem (oficiálně roku 1240) a splynula s Říší Mali.

Reference
  1. Ghanská říše, království postavené na zlatě – Afrikaonline.cz [online]. [cit. 2020-06-26]. Dostupné online. (česky)

Literatura
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.