George Wythe

Wythe měl pravděpodobně v úmyslu trvale žít ve Williamsburgu, kde otec jeho ženy Elizabeth, architekt a stavitel Richard Taliafero, pro ně postavil dům. Jako delegát za Williamsburg se zúčastnil zasedání v letech 1754 a 1755 (ale ne na zasedáních shromáždění v letech 1756–1758).[5] V těchto letech byl znovu jmenován úředníkem pro „Privileges and Elections and Propositions and Grievance“(Výsady a volby, návrhy a stížnosti), také byl členem „Committee for Courts of Justice“ (Výboru pro soudnictví) a v roce 1759 pracoval v „Committee of Correspondence“ (Výboru pro korespondenci s anglickým vládním zmocněncem pro kolonie). Přes svou skromnost a tichou důstojnost si Wythe nakonec získal pověst radikála protestujícího proti zákonu „Stamp Act 1765“ z roku 1765 a dalším pokusům britské vlády regulovat zámořské kolonie. V té době Wythe udržoval blízká přátelství s guvernéry Francisem Fauquierem a Norbornem Berkeley, 4. baronem z Botetourt. Wythe si také získal reputaci za osobní integritu, což po letech vedlo rev. Lee Masseye aby o něm prohlásil: Wythe byl... „jediným poctivým právníkem, kterého jsem kdy poznal.“[6] Fauquier, Wythe a vysokoškolský profesor William Small se často společně stýkali – hovořili o filozofii, přírodních vědách, historii a dalších tématech. V roce 1762 navrhl Small Wythovi dohled na právní vzdělávání nadějného studenta Thomase Jeffersona, což mělo do budoucna hluboký dopad, který daleko přesáhl jejich životy.[7]

V létě roku 1766 došlo k událostem, které hluboce ovlivnily Wythe, Jeffersona a další veřejné osobnosti, kteří se stali „Otci zakladateli“. Ti trvali na rozdělení pravomocí v nové vládě. Když John Robinson, vlivný mluvčí „House of Burgesses“ zemřel, byl téměř insolventní, s mnoha dluhy i nesplacenými půjčkami. Účty, které Robinson vedl jako pokladník, nebyly také v pořádku. Namísto ničení vykoupené papírové měny po francouzsko-indiánské válce Robinson tyto peníze půjčoval svým politickým podporovatelům, kolegům z jižní Virginie. Udržování peněz v oběhu pomohlo těmto lidem splácet jejich vlastní dluhy, ale také to vedlo ke znehodnocování měny a mimo jiné to odporovalo zákonu o zpětném odkupu. Robinsonovi správci pozůstalosti drželi jména politicky mocných příjemců úvěrů v tajnosti po celá desetiletí, ale nakonec se nepodařilo skandál s majetkem Johna Robinsona utajit.[8] Otec Robinsonovy vdovy plukovník John Chiswell dne 20. června 1766, který byl obchodním partnerem Johna Robinsona, guvernéra Fauquiera a Williama Byrda III., zabil v okrese Cumberland Court House obchodníka Roberta Routledge, kterému dlužil peníze. Chiswell byl obviněn z vraždy a byl přiveden pod ozbrojenou stráží do Williamsburgu k soudu. Soudní jednání se konalo během zasedání soudu „General Court“. Toho se zúčastnilo mnoho mužů i ze vzdálených okresů, kteří také byli členy House of Burgesses. Než se obvinění dostali do vězení ve Williamsburgu, zastavili je na ulici tři soudci (John Blair, Presley Thornton a Byrd) a umožnili Chiswellovi propuštění na kauci až do září, protože příští soudní zasedání mělo začít v říjnu. Do celé záležitosti se vložili novináři s poukazem na to, že politici straní bohatým a vlivným. Soudce Blair ve zveřejněném dopise vysvětlil, že soudci se spoléhali na ujištění „tří významných právníků“, že kauce byla povolena oprávněně. Chiswell zemřel nečekaně ve svém domě Williamsburg 15. října, ještě než soudní jednání začalo.

Wythe spěchal zpět do Virginie z Filadelfie, 23. června 1776 začal pomáhat Virginii ustavit novou vládu. Virginský ústavní konvent začal už před několika měsíci a 15. května hlasoval o pokynu svým federálním delegátům, aby přistoupili k vyhlášení nezávislosti.[9] I přes pozdní příchod sloužil Wythe ve výboru s Georgem Masonem, se kterým navrhl pečeť státu Virginie, s heslem „Sic Semper Tyrannis“, které se dodnes používá. Rubová strana ukazuje tři římské bohyně, Libertas, Ceres a Aeternitas.[10] Když se Wythe opět vrátil do Filadelfie pracoval ve výboru s Thomasem Jeffersonem a Edmundem Pendletonem za účelem revize a kodifikace zákonů a také pomohl připravit nový systém státních soudů.

Wytheho učitelská kariéra začala v roce 1761 na universitě The College of William and Mary. Během více než dvaceti let učil Wythe mnoho studentů. Mezi nejznámější patřili budoucí prezidenti Thomas Jefferson a James Monroe; budoucí senátoři Henry Clay, Littleton Waller Tazewell a John Breckinridge; budoucí virginští soudci St. George Tucker a Spencer Roane; budoucí předseda Nejvyššího soudu John Marshall; a budoucí soudce Nejvyššího soudu Bushrod Washington. Zdatný v latině a řečtině, stejně jako známý svou oddaností knihám a učení, Wythe zpočátku učil studenty individuálně. Zvláště po smrti jeho ženy v roce 1787 navštěvovali někteří soukromí studenti jeho dům a on je denně učil klasické jazyky stejně jako politickou filozofii a právo.[11]

Přísaha George Wythea, kterou navrhl pro soudce naznačuje jeho právnickou filosofii:

„Přísaháte, že... budete dodržovat zásadu rovného práva pro všechny druhy lidí, velké i malé, vysoké i nízké, bohaté a chudé, podle spravedlnosti a svého nejlepšího svědomí... a budete dodržovat zákony a zvyklosti Virginie, bez ohledu na osoby.... A konečně, ve všech věcech, které náleží vaší řečené kanceláři, během svého soudcovství budete věrně, spravedlivě a skutečně podle nejlepších svých schopností soudit podle rovné a nestranné spravedlnosti, bez podvodu, bez nadržování či projevů náklonnosti nebo stranění komukoli.“[12].

Wythe také navrhl pečeť Chancery Court, ilustrující trest perského soudce Sisamnese, zabitého a stáhnutého z kůže po přijetí úplatku.[13]