George Sackville, 1. vikomt Sackville

Pocházel ze starobylého šlechtického rodu Sackville, byl třetím a nejmladším synem irského místokrále 1. vévody z Dorsetu, středoškolské vzdělání absolvoval ve Westminster, poté studoval v Dublinu, kde jeho otec tehdy zastával funkci irského místokrále. Od mládí zastával čestné hodnosti v Irsku a od roku 1733 byl i poslancem irského parlamentu (poslancem byl zvolen v sedmnácti letech). Souběžně začal sloužit v armádě a již v roce 1737 byl kapitánem, v letech 1741–1782 byl také členem Dolní sněmovny (v letech 1741–1761 byl poslancem za přístav Dover). Za války o rakouské dědictví padl do francouzského zajetí v bitvě u Fontenoy (1745), ale kvůli zranění byl propuštěn, krátce nato v době jakobitského povstání dosáhl hodnosti plukovníka. V letech 1750–1755 byl státním sekretářem pro Irsko a od roku 1751 též členem irské Tajné rady. V britské vládě zastával v letech 1757–1759 post náměstka generálního polního zbrojmistra.

V roce 1755 byl v armádě generálmajorem a na počátku sedmileté války dosáhl hodnosti generálporučíka (1758). Po smrti 3. vévody z Marlborough se v říjnu 1758 stal vrchním velitelem britské armády v Německu. V bitvě u Minden 1. srpna 1759 velel spojeným prusko–britským vojskům proti Francouzům. Pruský vrchní velitel Ferdinand Brunšvický několikrát požadoval nasazení britské jízdy, což ale Sackville odmítl kvůli sporům s markýzem z Granby.

V roce 1759 byl z armády propuštěn a byl postaven před válečný soud za neuposlechnutí rozkazu[pozn. 1], bylo mu zrušeno i členství v irské a anglické Tajné radě, zůstal ale členem Dolní sněmovny. Po nástupu Jiřího III. a úspěšném zakončení sedmileté války byl znovu jmenován členem Tajné rady (1765), téhož roku také po otci zdědil panství Stoneland Lodge v hrabství Sussex. Z pozice poslance později vystupoval jako stoupenec tvrdého zákroku proti koloniím v severní Americe a jako člen strany toryů se znovu dostal k vysokým postům, byl prezidentem úřadu pro obchod (1775–1779) a státním sekretářem kolonií (1775–1782)[pozn. 2]. Jako ministr kolonií nesl částečnou zodpovědnost za ztrátu kolonií ve válce s USA. Mezitím v roce 1778 zdědil statky rodu Germain a začal užívat jméno Sackville–Germain (do té doby byl známý jako lord George Sackville). Součástí dědictví byl zámek Drayton House v hrabství Northampton, jehož název se později promítl při udělení peerského titulu. Z vlády byl propuštěn ještě před pádem Northovy vlády, v roce 1782 byl povýšen na vikomta Sackville z Draytonu s členstvím ve Sněmovně lordů a v témže roce ze zdravotních důvodů odešel do ústraní.

Manželství uzavřel v roce 1754 s Dianou Sambrooke (1731–1778). Měli spolu pět dětí, nejstarší syn Charles (1767–1843) se později stal dědicem titulu vévody z Dorsetu. Dcera Diana (1756–1814) byla manželkou irského šlechtice 2. hraběte z Glandore, mladší dcera Elizabeth (1760–1800) se provdala do rodu Herbertů.

• STELLNER, František: Sedmiletá válka v Evropě; Praha, 2007 ISBN 978-80-7277-354-1