Gennadij Nikolajevič Pospelov

Narodil se v rodině učitele. Po absolvování gymnázia v Tule roku 1918 pracoval do podzimu roku 1921 jako úředník v sovchozu a pak jako učitel literatury v Alexinu. V letech 1922–1925 studoval na Fakultě společenských věd Moskevské státní univerzity a pak do roku 1928 na postgraduální škole Ústavu pro jazyk a literaturu, kde byl jeho profesorem Valerian Fedorovič Pereverzev. Souběžně se studiem vyučoval na střední škole v Moskvě. V září roku 1928 se stal asistentem a později docentem v literárním oddělení Etnologické fakulty Moskevské státní univerzity. Roku 1930 byl z politických důvodů (jako stoupenec Pereverzeva) propuštěn, nesměl publikovat a musel učit na škole pro pracující.[2]

Roku 1934 se stal docentem a roku 1938 profesorem na Moskevském institutu filozofie, literatury a historie a vedoucím Katedry dějin ruské literatury. Po sloučení Institutu s Moskevskou státní univerzitou roku 1941 pokračoval ve své funkci a roku 1960 vytvořil Katedru teorie literatury. Do důchodu odešel roku 1977. Zemřel roku 1992 a pochován je na Kuncevském hřbitově v Moskvě.[2]

Středem Pospelovovy pozornosti byly otázky metodologie literární vědy, povaha umění, teorie literatury a dějiny ruské literatury 18. a 19. století. Stal se tvůrcem konceptu umění jako kognitivní a ideologické lidské činnosti a vyvinul pro tento koncept originální terminologii. Zabýval se rovněž vývojem literárních žánrů a principy systematizace jevů, které tvoří literární proces.[2]

Až po jeho smrti se roku 1994 stal všeobecně známým fakt, že byl autorem významného novinářského díla, které ostře kritizovalo sovětský státní systém. Tato práce s názvem Российский путь перехода к социализму и его результаты (Ruský způsob přechodu k socialismu a jeho výsledky) vyšla roku 1967 v samizdatu a za jejího autora byl považován akademik Jevgenij Samojlovič Varga.[3]

• О природе искусства (1960).
• История русской литературы XIX в. 1840–1860” (1962).
• Эстетическое и художественное (1965).
• Проблемы литературного стиля (1970).
• Проблемы исторического развития литературы (1972, Problémy historického vývoje literatury). Kniha se zabývá problémy, spojenými s typologickými aspekty obsahu děl krásné literatury. Rozebírá patos literárních děl (heroismus, tragiku, dramatičnost, sentimentálnost, romantikou, humor a satiru), principy uměleckého odrazu život a pravdivost literárního díla. Dále pojednává o literárních žánrech a jmenuje jejich formy v různých literárních oblastech.
• Лирика среди литературных родов (1976).
• Вопросы методологии и поэтики (1973, Otázky metodologie a poetiky).
• Искусство и эстетика (1983, Umění a estetika).

• Dějiny ruské literatury, Svoboda, Praha 1947, spoluautor, přeložili Miroslav Kárný, Jaroslav Kohout a Eva Outratová.
• Problémy historického vývoje literatury, Československý spisovatel, Praha 1976, přeložila Věra Pašková.