Genderová socializace

Genderová socializace je sociologický název pro proces, při němž se člověk stává součástí společnosti a postupně si osvojuje její pravidla, zákony, hodnoty i normy chování včetně těch, které se týkají genderu (genderové role). Jedná se o neustálý proces, který začíná narozením. Během socializace do genderových rolí jsou děti (ale i dospělí) vedeni k tomu, aby správně naplňovali genderová očekávání buď vědomě na základě odměn a trestů, nebo skrytě prostřednictvím nenápadných signálů – výběrem dětského oblečení, knížek, hraček, her, činností a zájmů.[1]

Socializace
Podrobnější informace naleznete v článku Socializace.

Socializace je proces, kdy se jedinec stává součástí společnosti. Prostřednictvím socializace se učíme hodnoty společnosti, ve které žijeme. Bývá nazývána „druhým, sociokulturním narozením“.[2]

Gender
Podrobnější informace naleznete v článku Gender.

Velmi výrazně stereotypizovanou oblastí je gender. Ten nám je vpisován především prostřednictvím tří oblastí vlivu:[3]

  • v dětství rodinou
  • v dospívání školou
  • v dospělosti interakcí s naším okolím

Opozice femininity a maskulinity

Již od dětství se maskulinita a femininita utvářejí ve vzájemné opozici. U chlapců se v daleko vyšší míře tolerují agresivní projevy, jsou vedeni a podporováni k soutěživosti. U dívek je naopak oceňována/podporována emocionalita a empatie. Směrování jedinců do jejich rolí probíhá už od velmi raného věku.

„Návštěvník nahlížející oknem do sálu porodnického oddělení nemocnice dokáže obvykle bez velkých obtíží rozeznat, která novorozeňata jsou chlapci, a která dívky. Dokáže to nikoli díky na první pohled zřejmým tělesným rozdílům, ale proto, že personál kupříkladu zavinuje dívky do růžových zavinovaček a chlapce do modrých anebo píše jména dívek na růžové cedulky a jména chlapců na modré.“[4]

Dalším příkladem genderové socializace v rodině je striktní rozdělení hraček na mužská autíčka a ženské panenky i vyprávění pohádek, které nejsou genderově korektní. V průběhu genderové socializace dochází k vědomému formování dítěte, kdy se rodina, vrstevníci, vyučující, zkrátka všechny osoby vyskytující se v okolí dítěte, snaží předat informaci, jak se chová správný chlapec a jak správná dívka. Způsob formování osobnosti objasňují Renzetti a Curran tak, že genderová socializace má někdy podobu vědomého úsilí, které posiluje genderová očekávání explicitními odměnami či tresty. Chlapci jsou častěji sankciováni za chování, které neodpovídá jejich genderu: „To vydržíš, jsi přece velký kluk,“ nebo „Nebreč, nejsi přece holka,“.

Očekávané role

To všechno osobnost už od počátku vtahuje do role, kterou společnost stereotypně očekává. Tato role se v menších odchylkách mění, v obecné rovině ale platí, že žena má být pasivní, závislá a muž je aktivní a dominantní. „Jste-li například žena, nikoho asi nepřekvapí, uvidí-li vás oblečenou v kalhotách. Přesto by někdo možná čekal, že vás uvidí v dámských šatech, a někoho by u vás taková volba oblečení dokonce potěšila. Podobně bude většina lidí očekávat, že budete povahově spíše pasivní, závislá a citově založená a že se rozpláčete snadněji než muž. Budou o vás předpokládat pečovatelský přístup, smysl pro romantiku, starost o vlastní zevnějšek a nepříliš velkou technickou zdatnost.“[5] Podle Renzetti a Curana naopak od mužů očekáváme nezávislost, tendenci prosazovat se a ovládat své city.

Koncepce genderového univerza

S touto binární opozicí počítá i Sandra Harding, která v koncepci genderovaného univerza[6] zdůrazňuje tři oblasti, kde se žena a muž konstruují jako pojmová dvojice. Jednou z těchto oblastí je také oblast dělby práce, která je zářným příkladem genderové socializace především v době dospívání a dospělosti. Podle této teorie je ženám přiřazena sféra přirozené reprodukce a mužům výše ceněná sféra materiální reprodukce. S tímto „kýženým stavem“ pracuje socializace už od mala a tak jsou jedinci vychováváni tak, že z žen mají jednou být matky v domácnosti a z mužů aktivní účastníci veřejného života. Tímto se reprodukuje hierarchicky uspořádaná genderová struktura společnosti.

Literatura
  • HARDING, Sandra. The science question in feminism. Ithaca : Cornell University Press, c1986. 271 s.
  • JARKOVSKÁ, Lucie. Gender před tabulí: Etnografický výzkum genderové reprodukce v každodennosti školní třídy. Praha: Sociologické nakladatelství, 2014. 196 s. ISBN 978-80-7419-119-0.
  • KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2004. 204 s. ISBN 8086429393.
  • RENZETTI, Claire M., CURRAN, Daniel J. Ženy, muži a společnost. 1. vyd. Praha : Karolinum, 2003. 642 s. ISBN 8024605252.

Reference
  1. Archivovaná kopie. www.novezeny.eu [online]. [cit. 2009-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-24.
  2. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 5. vyd. Praha : Sociologické nakladatelství, 2004. 204 s. ISBN 8086429393
  3. Archivovaná kopie. www.varianty.cz [online]. [cit. 2009-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-18.
  4. Renzetti, Claire M.; Curran, J. Daniel. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. str. 93.
  5. Renzetti, Claire M.; Curran, J. Daniel. Ženy, muži a společnost. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2003. str. 20.
  6. Harding, Sandra. The science question in feminism. Ithaca : Cornell University Press, 1986. 271 s.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.