Gekoni
Gekoni, též gekoni praví, jsou podčeledí gekonovitých. Jejich české rodové jméno je gekon.
Gekoni | |
---|---|
Cosymbotus platyurus | |
Vědecká klasifikace | |
Říše | živočichové (Animalia) |
Kmen | strunatci (Chordata) |
Podkmen | obratlovci (Vertebrata) |
Třída | plazi (Reptilia) |
Řád | šupinatí (Squamata) |
Podřád | ještěři (Sauria) |
Čeleď | gekonovití (Gekkonidae) |
Podčeleď | gekoni (Gekkoninae) Gray, 1825 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Popis
Gekoni mají adhesivní polštářky na prstech, jimiž se pevně přidržují podkladu a rychle a lehce lezou po svislých stěnách a kmenech stromů. Mají srostlá oční víčka. Překrývá je průhledné okénko, tzv. brýle. Většina je aktivní v noci. Loví hmyz a pavouky. Jsou schopni vydávat hlasité zvuky. Využitím různých způsobů lokomoce (vlněním těla, "plácáním" končetinami po hladině apod.) dokážou po jistou dobu překonávat vodní plochy bez potopení pod hladinu.[1] Při plachtění vzduchem dokážou gekoni upravovat orientaci svého těla díky pohybům ocasu.[2]
Přehled rodů
Afroedura |
Crossobamon |
Homonota |
Pseudogekko |
Evoluce skupiny
Gekoni se zřejmě vyvinuli v období rané křídy (zhruba před 140–120 miliony let) a již v období počínající svrchní křídy (asi před 99 miliony let) vykazovali někteří jejich zástupci velmi moderní adaptace, související s lezením po stromech. To ukázal objev zachované končetiny fosilního gekona z myanmarského jantaru.[3] Miocénní gekoni jsou v podobě fosilií dobře známí například i z území Slovenska.[4]
Chování ve stavu beztíže
Experimenty s gekony (druh Chondrodactylus turneri) na oběžné dráze Země prokázaly, že tito plazi si dokážou hrát s objekty svého zájmu více než v prostředí normální pozemské gravitace. Jejich chování v prostředí mikrogravitace bylo zkoumáno po dobu 30 dní v biosatelitu Bion-M1.[5][6]
Poznámka
Kromě těchto rodů se také českým rodovým jménem gekon označuje rod Teratoscincus z podčeledi Teratoscincinae.
Odkazy
Reference
- Jasmine A. Nirody, Thomas Libby, Timothy J. Lee, Ardian Jusufi, David L. Hu & Robert J. Full (2018). Geckos Race Across the Water’s Surface Using Multiple Mechanisms. Current Biology. doi: https://doi.org/10.1016/j.cub.2018.10.064
- Robert Siddall, Greg Byrnes, Robert J Full & Ardian Jusufi (2021). Mechanisms for mid-air reorientation using tail rotation in gliding geckos. Integrative and Comparative Biology, icab132. doi: https://doi.org/10.1093/icb/icab132
- Gabriela Fontanarrosa, Juan D. Daza & Virginia Abdala (2017). Cretaceous fossil gecko hand reveals a strikingly modern scansorial morphology: Qualitative and biometric analysis of an amber-preserved lizard hand. Cretaceous Research. doi: https://doi.org/10.1016/j.cretres.2017.11.003
- Andrej Čerňanský, Juan D. Daza & Aaron M. Bauer (2018). Geckos from the middle Miocene of Devínska Nová Ves (Slovakia): new material and a review of the previous record. Swiss Journal of Geosciences. doi: https://doi.org/10.1007/s00015-017-0292-1
- V. M. Barabanov, V. I. Gulimova, R. K. Berdiev & S. V. Saveliev (2019). Individual features of play behavior in thick-toed geckos in weightlessness and normal gravity conditions. Life Sciences in Space Research (advance online publication). doi: https://doi.org/10.1016/j.lssr.2019.07.002
- Videozáznam experimentu s gekony na YouTube (anglicky)
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Gekoni na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo gekon ve Wikislovníku
- Taxon Gekkoninae ve Wikidruzích