Gediminas Kirkilas

Kirkilas pochází z akademické rodiny, má šest sourozenců. Po maturitě ve Vilniusu (1969) a po vykonání základní vojenské služby (1969–1972) pracoval v letech 1972–1978 jako restaurátor. Poté do roku 1982 studoval politologii na Vysoké škole komunistické strany ve Vilniusu.

V roce 2004 ukončil Gediminas Kirkilas magisterské studium na International Business School Vilniuské univerzity.

Se svou ženou Liudmilou má dvě dospělé děti. Kirkilas hovoří vedle litevštiny také anglicky a rusky.

Gediminas Kirkilas byl činný v různých výborech litevské Komunistické strany (Lietuvos komunistų partija). Od roku 1989 pracoval po boku prvního sekretáře ústředního výboru, Argirda Brazauska, jednoho z „otců“ nezávislosti a pozdějšího prezidenta a premiéra země. Brazauskovi zůstal věrný jako osobní referent také po vyhlášení nezávislosti Litvy.

V Demokratické straně práce Litvy (LDDP), přejmenované komunistické strany Litvy se stal prvním zastupujícím předsedy strany (1991–1996), následně byl členem předsednictva (1996–2001). Po sloučení LDDP s LSDP (Lietuvos socialdemokratų partija, Sociálnědemokratická strana Litvy) byl zvolen za jednoho ze zastupujících předsedů LSDP.

Od roku 1992 sedí Kirkilas za sociální demokraty v litevském parlamentu Seimas. Specializoval se na bezpečnostní a zahraniční politiku. Jako předseda Národního bezpečnostního výboru (1992–1996) měl rozhodující vliv na vytváření národní bezpečnostní strategie. Po parlamentních volbách 2000 se stal předsedou zahraničního výboru. Po volbách v roce 2004 následovalo jeho jmenování ministrem obrany.

Po Brazauskově demisi z postu předsedy strany byl Kirkilas zvolen (na Brazauskovo doporučení) 19. května 2007 na 28. sjezdu strany se zřetelnou většinou novým předsedou.

Byl jmenován 4. července 2006 po Zigmantovi Balčytisovi prozatímním premiérem, dlouho nemohl sehnat dostatečnou podporu v Seimu. Kirkilas zvládl získat potřebnou podporu Seimu 4. července 2006. Z funkce litevského předsedy vlády odstoupil 27. listopadu 2008 po parlamentních volbách, a uvolnil tak místo Andriusu Kubiliusovi.

• důstojník Řádu Vitolda Velikého – Litva, 3. února 2003[1]
• velkokříž Řádu za zásluhy – Portugalsko, 29. května 2003[2]
• komtur Řádu Vytisova kříže – Litva, 30. března 2004[1]
• Řád kříže země Panny Marie II. třídy – Estonsko, 30. září 2004[3]
• velkokříž Řádu za zásluhy Polské republiky – Polsko, 8. května 2009[4]
• rytíř velkokříže Řádu zásluh o Italskou republiku – Itálie, 14. ledna 2019[5]