Gallimimus

Gallimimus; Stratigrafický výskyt: Svrchní křída, asi před 71 - 68 mil. let
	Přibližný vzhled rodu Gallimimus
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Třída	plazi (Sauropsida);
Nadřád	dinosauři (Dinosauria);
Řád	plazopánví (Saurischia);
Podřád	Theropoda;
Infrařád	Ornithomimosauria;
Čeleď	Ornithomimidae;
Rod	Gallimimus;
Binomické jméno
	Gallimimus bullatus; Osmólska, Roniewics a Barsbold, 1972
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Gallimimus („napodobitel kura“) žil v období pozdní křídy, asi před 75 až 70 miliony let. Byl to po dvou chodící a běhající všežravec, dlouhý přibližně 6 metrů[1] a vážící kolem 450[2][3] až 480[4] kilogramů. Tento štíhle stavěný dinosaurus patřil mezi ornitomimosaurní teropody (do skupiny jinak primárně dravých dvounohých dinosaurů). Šlo zřejmě o rychlonohého stádního všežravce.

Naleziště

Jeho tři téměř kompletní kostry byly objeveny na mongolském nalezišti Altan Úl v poušti Gobi (souvrství Nemegt). Ostatní nálezy byly odkryty také na území dnešního Mongolska.

Vzhled zvířete

Galimimus byl po dvou chodící všežravec nebo býložravec. Měl poměrně dlouhý bezzubý zobák, dlouhý štíhlý krk a ohebný ocas. Byl poměrně štíhlý a gracilní. Mohl dosáhnout velmi vysoké rychlosti v běhu. Podle tvaru kostí na nohou a celkového tvaru těla někteří vědci usoudili, že mohl dosáhnout rychlosti v běhu až kolem 56 km/h.

Způsob života

Dříve si vědci mysleli, že galimimovy „ruce“ nebyly schopny nic uchopit. Vědci se domnívali, že svýma "rukama" hrabal v hlíně a hledal kořínky, nebo že kradl dinosauří, plazí a ptačí vejce. Později byl také vyobrazován, jak požírá trávu. Dnes se však vědci přiklánějí především k možnosti, že galimimus byl spíše všežravec. Dnes se vědci domnívají, že galimimovy „ruce“ byly chápavé. Mohl tedy s nimi chytat ještěrky, malé savce, hmyz a jiné bezobratlé. Nejspíše žil ve stádech (a to možná značně početných). Každý galimimus ale nejspíše lovil sám za sebe (nejednalo se tedy o lov ve smečce). Jako každý jiný dinosaurus i galimimus snášel vejce. Pro vejce představovali nebezpečí takzvaní „lupiči vajec“ (oviraptoři) a možná i jiní galimimové. Galimimus se asi stával častou kořistí velociraptorů, ale i jiných dravců.

Fosilní otisky stop

V roce 2017 byl ve vědecké studii zveřejněn objev desítek otisků fosilních stop patřících zřejmě rodu Gallimimus. Objev byl učiněn roku 2009 v poušti Gobi (v sedimentech souvrství Nemegt).[5]

V populární kultuře

Galimimové se jako stádní živočichové objevují například v románu i filmu Jurský park.

Reference

Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.
Peter J. Makovicky, Daqing Li, Ke-Qin Gao, Matthew Lewin, Gregory M. Erickson & Mark A. Norell. (2009). "A giant ornithomimosaur from the Early Cretaceous of China". Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 277(1679): 211-217. doi: 10.1098/rspb.2009.0236
Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 114 (anglicky)
Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853
Hang-Jae Lee, Yuong-Nam Lee, Thomas L. Adams, Philip J. Currie, Yoshitsugu Kobayashi, Louis L. Jacobs & Eva B. Koppelhus (2017). Theropod trackways associated with a Gallimimus foot skeleton from the Nemegt Formation, Mongolia. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: http://doi.org/10.1016/j.palaeo.2017.10.020

Literatura

Hurum, J. (2001). Lower jaw of Gallimimus bullatus. pp. 34–41. In: Mesozoic Vertebrate Life. Ed.s Tanke, D. H., Carpenter, K., Skrepnick, M. W. Indiana University Press.
Kobayashi, Y. and Barsbold, R. (2006). „Ornithomimids from the Nemegt Formation of Mongolia.“ Journal of the Paleontological Society of Korea, 22(1): 195–207.
Norell, M. A., Makovicky, P., and Currie, P. J. (2001). „The beaks of ostrich dinosaurs.“ Nature, 412: 873–874.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Gallimimus na Wikimedia Commons
Článek o galimimovi na webu Prehistoric Beast of the Week (anglicky)
Článek o galimimovi na webu DinosaurusBlog (česky)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] Holtz, Thomas R., Jr.; Rey, Luis V. (2007). Dinosaurs: The Most Complete, Up-to-Date Encyclopedia for Dinosaur Lovers of All Ages (Aktualizovaný internetový dodatek). New York: Random House. ISBN 978-0-375-82419-7.

[2] Peter J. Makovicky, Daqing Li, Ke-Qin Gao, Matthew Lewin, Gregory M. Erickson & Mark A. Norell. (2009). "A giant ornithomimosaur from the Early Cretaceous of China". Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences, 277(1679): 211-217. doi: 10.1098/rspb.2009.0236

[3] Paul, G. S. (2010). The Princeton Field Guide to Dinosaurs. Princeton University Press, str. 114 (anglicky)

[4] Benson, R. B. J., Campione, N. E., Carrano, M. T., Mannion, P. D., Sullivan, C., Upchurch, P., & Evans, D. C. (2014). Rates of Dinosaur Body Mass Evolution Indicate 170 Million Years of Sustained Ecological Innovation on the Avian Stem Lineage. PLoS Biology, 12(5), e1001853. http://doi.org/10.1371/journal.pbio.1001853

[5] Hang-Jae Lee, Yuong-Nam Lee, Thomas L. Adams, Philip J. Currie, Yoshitsugu Kobayashi, Louis L. Jacobs & Eva B. Koppelhus (2017). Theropod trackways associated with a Gallimimus foot skeleton from the Nemegt Formation, Mongolia. Palaeogeography, Palaeoclimatology, Palaeoecology. doi: http://doi.org/10.1016/j.palaeo.2017.10.020