Gajret

Kulturně vzdělávací podpůrný spolek Gajret (bosensky Kulturno-prosvjetno potporno društo „Gajret“, v cyrilici Културно-просвјетно потпорно друшто „Гајрет“, přičemž gajret znamená úsilí) byl muslimský podpůrný a kulturní spolek v Bosně a Hercegovině. Založen byl v únoru 1903 na popud liberálněji smýšlejících muslimských intelektuálů, sdružených kolem kulturního časopisu Behar (Květ), konkrétně učitelů Edhema Mulabdiće, Safvet-bega Bašagiće, Saliha Aličehiće, Hajdara Fazlagiće a dalších s materiální podporou tešanjského obchodníka a mecenáše Adem-agy Mešiće, kteří se zasazovali o hmotnou pomoc muslimským žákům a studentům na středních a vysokých školách.[1] V době královské diktatury v Jugoslávii, konkrétně mezi lety 1929 a 1941, se nazýval Srbsko-muslimský kulturně vzdělávací spolek Gajret (bosensky Srpsko-muslimansko kulturno-prosvjetno društvo „Gajret“, v cyrilici Српско-муслиманско културно-просвјетно друштво „Гајрет“.

Sídlo Gajretu v Sarajevu, tzv. Gajretův dům.

Historie

Spolek v polovině roku 1907 ovládla Muslimská národní organizace, politické hnutí konzervativních autonomistů v Rakousko-Uherskem okupované Bosně a Hercegovině, nicméně až do roku 1914 o vedení Gajretu soupeřilo několik znepřátelených frakcí – autonomisté, pokrokáři (Muslimská pokroková strana a pak Muslimská samostatná strana) a nakonec i protirežimní srbofilové (kolem listu Samouprava, v Sarajevu 1910–1912). Roku 1909, kdy se tajemníkem spolku stal výrazný srbofil Osman Đikić, v něm převládlo prosrbské křídlo, definitivně pak roku 1911 s novým předsedou Ibrahim-ef. Sarićem. To se ostře vymezovalo proti rakousko-uherské okupaci Bosny a Hercegoviny a inklinovalo k jihoslovanské vzájemnosti se srbskými konturami. Po atentátu na rakouského následníka trůnu roku 1914 bylo vedení spolku rozpuštěno a jeho činnost přešla pod správu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině, resp. s ním propojený Vakufsko-meárifský sněm.[2]

Počet členů spolku Garet 1903–1913[3]
Rok	1903	1904	1905	1906	1907	1908	1909	1910	1911	1913
Členů	1582	1613	1674	1216	4082	1445	1856	2089	900	757

Podpůrné sdružení obnovilo svou činnost po první světové válce roku 1919, ale stejně jako dříve bylo předmětem mnoha politických třenic. Někteří členové, nespokojení s provládním (prosrbským) vystupováním vedení organizace a převzetím patronátu nad sdružením ze strany krále Alexandra I., následně roku 1923 (formálně až 1924) založila konkurenční spolek Narodna uzdanica (Lidová opora) napojený na opoziční Jugoslávskou muslimskou organizaci, načež ve vedení Gajretu trvale převládlo prosrbské smýšlení.

Ve 20. letech Gajret významně rozšířil pole své působnosti. Od materiálně strádajícího Vakufsko-meárifského sněmu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině převzal pět chlapeckých studentských internátů (v Sarajevu, Banja Luce, Mostaru, Tuzle a Bihaći, později přibyl ještě ženský v Sarajevu, společně se srbským spolkem Prosvjeta vedl i chlapecký v Trebinje a krátce i ve Foči, Gacku a Novém Pazaru) a sirotčinec (Muslimansko sirotiště, založen roku 1913 v Sarajevu). Vedle toho pořádat analfabetizační kurzy, korepetice, školy pro hospodyňky (v Sarajevu, Cazinu, Rogatici, Tuzle a Foči), čítárny a učiliště (škola na výrobu koberců v Novém Pazaru aj.). Nadto měl Gajret svá reprezentativní sídla a současně konvikty v Sarajevu (moderní budova otevřena roku 1936, dnes Preporod v ulici Branilaca Sarajeva 30) a Bělehradě (moderní budova otevřena roku 1932, dnes Studentski dom Vera Blagojević v ulici Dalmatinska 37[4]). Bělehradská pobočka Gajretu, jen formálně spojená se sarajevským ústředím, vznikla roku 1923 na podnět zde usedlých muslimů Hasana Rebce a Abduselama Džumhura, kteří pro věc získali podporu srbských intelektuálních kruhů.

Počet chovanců v konviktech spolku Gajret 1894–1905[5]
Rok/konvikt	Sarajevo	Mostar	Banja Luka	Tuzla	Celkem
1894/95	30	-	-	-	30
1895/96	39	-	-	-	39
1896/97	41	-	-	-	41
1897/98	57	10	-	-	67
1898/99	59	18	-	-	77
1899/00	58	28	16	-	102
1900/01	56	29	7	-	92
1901/02	56	23	7	-	86
1902/03	51	32	11	-	94
1903/04	64	35	16	-	115
1904/05	52	30	16	18	116

Gajret roku 1929 podpořil zavedení královské diktatury a z jeho řad vzešla celá řada horlivých exponentů nového režimu. V této době se spolek přejmenoval na Srbsko-muslimský kulturně-osvětový spolek Gajret (Srpsko-muslimansko kulturno-prosvjetno društvo Gajret), čímž stvrdil svou ideologickou orientaci. Koncem 30. let ale někteří jeho prominentní členové podpořili autonomii Bosny a Hercegoviny, která měla být dle Dohody Cvetković–Maček rozdělena mezi srbské a chorvatské země. Po německé invazi do Jugoslávie v dubnu 1941 byl spolek úředně rozpuštěn fašistickým Nezávislým státem Chorvatsko. Po rozpadu Království Jugoslávie se někteří členové organizace přidali ke komunistickým partyzánům (např. Muhamed Sudžuka, Zaim Šarac, Hasan Brkić, Hamdija Ćemerlić a Murat-beg Zaimović), a jiní zase k srbským nacionalistům, četnikům (Mustafa Pašić, Ismet Popovac aj.).[6]

Počet členů spolku Garet 1920–1940[7]
Rok	1920/21	1921/22	1923/24	1924/25	1929/30	1930/31	1932/33	1933/34	1934/35	1936/37	1939/40
Členů	6 000	12 000	8 950	10 000	20 000	25 000	24 000	18 525	25 791	20 000	20 000

Po skončení konfliktu organizace již nebyla obnovena a společně se sdružením Narodna uzdanica vytvořila nový spolek Preporod (Obrození). Ten fungoval krátce mezi lety 1945 a 1949, načež byl úřady zrušen. Preporod obnovil svou činnost až roku 1990.

Počet muslimských chovanců v internátech spolku Gajret 1894–1905[8]
Rok/internát	Sarajevo (3)	Bihać	Mostar	Tuzla	Pljevlje	Banja Luka	Trebinje	Foča	Celkem
1928/29	231	62	45	46	23	-	-	28	435 + 21 nemuslimů
1929/30	251	55	48	58	24	43	-	-	534 + 20 nemuslimů
1930/31	282	49	55	48	35	55	-	-	524 + 20 nemuslimů
1931/32	279	46	39	48	35	51	23	-	521 + 26 nemuslimů
1932/33	247	26	33	43	24	40	9	-	364 + 10 nemuslimů
1933/34	200	30	38	36	23	40	6	-	373
1934/35	174	36	34	40	30	35	9	-	358 + 5 nemuslimů
1935/36	176	32	37	51	30	32	12	-	370 + 4 nemuslimů
1936/37	164	33	36	48	32	43	16	-	369 + 6 nemuslimů
1937/38	158	30	37	52	24	47	16	-	364 + 10 nemuslimů
1938/39	144	20	39	40	22	41	23	-	353 + 10 nemuslimů
1939/40	134	27	38	38	25	43	22	-	327 + 6 nemuslimů
V Sarajevu působil mužský a ženský internát a řemeslnický dům (šegrtski dom).

Časopis Gajret

Spolek v bosenskohercegovské metropoli vydával periodikum Gajret (1907–1914 a 1921–1922 a 1924–1941), které bylo na začátku první i druhé světové války úředně zakázáno. V obou případech na to mělo vliv prosrbské smýšlení členů jeho redakce i samotného vedení sdružení. Články byly tištěny v cyrilici i latince. Vedle toho vycházel i Kalendar „Gajret“ (Kalendář Gajret, 1906, 1907, 1915, 1937, 1938, 1939, 1940, 1941).[9][10]

Šéfredaktoři

č. 1–4 1907/08 Edhem Mulabdić
č. 5–12 1907/08 Mustaj-beg Halilbašić
č. 1 1909–č. 3 1912 Osman Đikić
č. 4 1912 Murat Sarić
č. 5/6 1912–č. 5 1914 Avdo Sumbul
č. 1 1921–č. 6 1922 Šukrija Kurtović
č. 1–14 1924 Abdurezak Hivzi Bjelevac
č. 15 1924–č. 20 1927 Hamid Kukić
č. 21 1927–č. 3 1931 Hamza Humo
č. 4 1931–č. 3 1941 Hamid Kukić

Předsedové spolku

20. 2. 1903–5. 7. 1907 dr. Safvet-beg Bašagić (1870–1934)
5. 7. 1907–16. 7. 1909 Mahmut-beg Fadilpašić (1853–1912)
16. 7. 1909–6. 8. 1909 Hasan-ef. Hodžić (1873–1936), rezignoval pro nesouhlas se zvolením Osmana Đikiće za tajemníka
6. 8. 1909–1910 Mustaj-beg Halilbašić (1876–1930)
1910–1911 Hilmi-ef. Hatibović (1870–1944)
1911–1911 Sakib Korkut (1884–1929)
1911–1914 Ibrahim-ef. Sarić (1882–1939)
1914–1919 spolek přešel pod kontrolu Vakufsko-meárifského sněmu Islámského společenství v Bosně a Hercegovině
1919–1919 Mustaj-beg Halilbašić (1876–1930)
1919–1920 Hasan-ef. Hodžić (1873–1936)
1920–1923 Alija Kurtović (1880–1956)
1923–1927 dr. Avdo Hasanbegović (1888–1943)
1927–1928 Hajdar Čekro (1885–1940)
1929–1941 dr. Avdo Hasanbegović (1888–1943)

Předsedové spolku Gajret „Osman Đikić“ v Bělehradě

1923–1925 Todor Stanković (1852–1925), srbský diplomat
1925–1928 Mara Trifković, manželka srbského politika, ministra a krátce i premiéra Marka N. Trifkoviće
1928–1941 generál Đurađ Josipović

Předsedové spolku Preporod

1945–1946 dr. Zaim Šarac (1892–1965)
1946–1949 Derviš Tafro (1899–1981)

Reference

KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 27–42.
KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 42–77.
KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 94.
DACIĆ, Nadir. Beogradski Gajret “Osman Đikić”. Znakovi vremena. 2016, roč. XVIII–XIX, čís. 70–71, s. 245–263. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-03. Archivováno 3. 4. 2017 na Wayback Machine
KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 20.
HOARE, Marko Attila. The Bosnian Muslims in the Second World War. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0-19-936531-9. S. 41.
KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 275.
KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 294.
PEJANOVIĆ, Đorđe. BIBLIOGRAFIJA ŠTAMPE BOSNE I HERCEGOVINE 1850–1941.. Sarajevo: Veselin Masleša, 1961. S. 54–55.
KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 122–130 a 334–345.

Externí odkazy

Oficiální stránky (Bosňácké společenství kultury Preporod)

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[1] KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 27–42.

[2] KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 42–77.

[3] KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 94.

[4] DACIĆ, Nadir. Beogradski Gajret “Osman Đikić”. Znakovi vremena. 2016, roč. XVIII–XIX, čís. 70–71, s. 245–263. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-04-03. Archivováno 3. 4. 2017 na Wayback Machine

[5] KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 20.

[6] HOARE, Marko Attila. The Bosnian Muslims in the Second World War. Oxford: Oxford University Press, 2013. ISBN 978-0-19-936531-9. S. 41.

[7] KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 275.

[8] KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 294.

[9] PEJANOVIĆ, Đorđe. BIBLIOGRAFIJA ŠTAMPE BOSNE I HERCEGOVINE 1850–1941.. Sarajevo: Veselin Masleša, 1961. S. 54–55.

[10] KEMURA, Ibrahim. Uloga "Gajreta" u društvenom životu Muslimana Bosne i Hercegovine (1903–1941). Sarajevo: Veselin Masleša, 1986. S. 122–130 a 334–345.