Gabriel Anton

Gabriel Anton (28. července 1858, Žatec - 3. ledna 1933, Halle) byl česko-rakouský neurolog a psychiatr. Proslul studiem psychiatrických důsledků poškození mozkové kůry a bazálních ganglií.

Gabriel Anton
Narození	28. července 1858 nebo 28. srpna 1858 Žatec
Úmrtí	3. ledna 1933 (ve věku 74 let) nebo 5. ledna 1933 (ve věku 74 let) Halle
Alma mater	Vídeňská univerzita Univerzita Karlova Univerzita Štýrský Hradec
Povolání	neurolog, psychiatr a vysokoškolský učitel
Zaměstnavatelé	Univerzita Martina Luthera Univerzita Karlova Univerzita Štýrský Hradec Univerzita Innsbruck
Ocenění	čestný doktorát Univerzity Štýrský Hradec
Funkce	tajný rada
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Narodil se v Žatci. V roce 1882 získal doktorát na lékařské fakultě UK v Praze. V roce 1887 odcestoval do Vídně, aby se stal spolupracovníkem Theodora Meynerta (1833-1892). V roce 1891 se přestěhoval do Innsbrucku, kde působil jako docent psychiatrie a ředitel univerzitní kliniky. Později (1894) získal místo na univerzitě ve Štýrském Hradci, byl zde jmenován řádným profesorem psychiatrie. V roce 1905 přijal pozvání Karla Wernickeho (1848-1905) na univerzitu v Halle. V roce 1911 se stal členem akademie věd Leopoldina. V Halle nakonec i zemřel.

Byl průkopníkem neurochirurgie. Ve spolupráci s chirurgy Friedrichem Gustavem von Bramannem (1854-1913) a Viktorem Schmiedenem (1874-1945) navrhl nové postupy pro léčbu hydrocefalu.

Spolu s neurologem Josephem Babinskim (1857-1932) objevil poruchu, která je dnes nazývána Anton-Babinského syndrom. Anton poskytl podrobný popis a vysvětlení zvláštních jevů, které toto onemocnění provázejí – pacientovo neuvědomování si zdravotních potíží (anosognosie), anebo dokonce popírání, že určité orgány jsou součástí pacientova těla (asomatoagnosie). Anton prokázal, že příčinou je poškození mozkových struktur a nejde jen o jev psychologický (popření).